Zatčení Arsèna Lupina

Maurice Leblanc

ZATČENÍ ARSÈNA LUPINA

Zvláštní plavba! A přitom začala tak dobře! Co se mne týče, nikdy jsem nepodnikl cestu, která by se ohlašovala pod šťastnějšími znameními. Provence je rychlý, pohodlný zaoceánský parník a velí mu nejpřívětivější z lidí. Sešla se na něm ta nejvybranější společnost. Navazovaly se známosti, pořádaly se zábavy. Měli jsme ten rozkošný pocit, že jsme odloučeni od světa, odkázáni sami na sebe jako na neznámém ostrově, a tedy přinuceni sblížit se jedni s druhými.

A my jsme se sbližovali…

Uvažovali jste někdy o tom, co je svérázné a nečekané na takovém seskupení bytostí, které se ještě den předtím vůbec neznaly a které budou po několik dní, mezi nekonečným nebem a nesmírným mořem, žít tím nejdůvěrnějším životem, společně vzdorovat hněvu oceánu, děsivému náporu vln, zlobě bouří i zákeřnému klidu dřímající vody?

Je to v podstatě sám život, prožitý v jakési tragické zkratce, se svými bouřemi a se svou velkolepostí, se svou jednotvárností a rozmanitostí, a snad právě proto vychutnáváme s horečnatým chvatem a s o to prudší rozkoší tuto krátkou plavbu, jejíž konec vidíme už ve chvíli, kdy začíná.

Avšak už několik let se děje cosi, co dojmy z plavby zvláštním způsobem umocňuje. Malý plovoucí ostrov přece jen závisí na světě, od něhož jsme se pokládali za osvobozené. Trvá tu pouto, které se uprostřed oceánu jen pomalu, kousek po kousku rozvazuje a uprostřed oceánu se kousek po kousku znovu svazuje. Bezdrátový telegraf! Volání z jiného vesmíru, odkud přicházejí zprávy tím nejzáhadnějším způsobem, jaký si lze představit! Obrazotvornost se už nemůže utíkat k drátům, v jejichž útrobách klouže neviditelný vzkaz. Tajemství je ještě neproniknutelnější, ale také poetičtější, a nový zázrak si musíme vysvětlovat jedině křídly větru.

A tak jsme v prvních hodinách cítili, jak nás sleduje, provází, ba předchází ten vzdálený hlas, který čas od času zašeptal někomu z nás pár slov odtamtud. Promluvili ke mně dva přátelé. Deset dalších, dvacet dalších poslalo nám všem přes prostor své smutné či usměvavé pozdravy na rozloučenou.

Jenže druhého dne, pět set mil od francouzských břehů, za bouřlivého odpoledne, nám bezdrátový telegraf doručil depeši tohoto znění:

„Arsène Lupin na vaší palubě, první třída, blond vlasy, zranění na pravém předloktí, cestuje sám, pod jménem R…“

Přesně v té chvíli se na tmavé obloze rozlehl prudký úder hromu. Elektrické vlny se přerušily. Zbytek depeše k nám už nedošel. Ze jména, pod nímž se Arsène Lupin skrýval, jsme znali jen počáteční písmeno.

Kdyby bylo šlo o jakoukoli jinou novinu, nepochybuji, že zaměstnanci telegrafní stanice, lodní komisař i kapitán by byli tajemství úzkostlivě střežili. Jsou však události, které jako by prolamovaly i tu nejpřísnější diskrétnost. Ještě téhož dne jsme všichni věděli, že pověstný Arsène Lupin se skrývá mezi námi, ačkoli nikdo nedokázal říci, jak se věc roznesla.

Arsène Lupin mezi námi! Nepolapitelný lupič, o jehož kouscích už celé měsíce psaly všechny noviny! Záhadná postava, s níž starý Ganimard, náš nejlepší policista, svedl onen souboj na život a na smrt s tak malebnými peripetiemi! Arsène Lupin, vrtošivý gentleman, který pracuje jen v zámcích a salonech a který jedné noci, když vnikl k baronu Schormannovi, odešel odtud s prázdnýma rukama a zanechal po sobě vizitku ozdobenou touto formulkou: „Arsène Lupin, gentleman-lupič, se vrátí, až bude nábytek pravý.“ Arsène Lupin, muž tisíce převleků: hned šofér, hned tenorista, bookmaker, mladý pán z dobré rodiny, mladík, stařec, obchodní cestující z Marseille, ruský lékař, španělský torero!

Jen si to dobře uvědomte: Arsène Lupin se prochází sem a tam v poměrně těsném rámci zaoceánského parníku, ba co říkám, v tom kousku první třídy, kde se člověk každou chvíli s každým setká, v té jídelně, v tom salonu, v té kuřárně! Arsène Lupin, to byl možná tamten pán… nebo tamten… můj soused u stolu… můj společník z kajuty…