Edith Labutí šíje

Maurice Leblanc

Edith Labutí šíje

„Arsène Lupine, co si doopravdy myslíte o inspektoru Ganimardovi?“

„Mám o něm velmi vysoké mínění, drahý příteli.“

„Velmi vysoké? Proč si tedy nenecháte ujít jedinou příležitost, abyste ho zesměšnil?“

„Je to zlozvyk a mrzí mě to. Ale co vám mám říct? Tak už to na světě chodí. Máte tu pořádného detektiva, máte tu celý houf pořádných chlapů, kteří stojí na straně zákona a pořádku, kteří nás chrání před apači¹, kteří nasazují život za počestné lidi, jako jste vy a já, a my jim za to nemáme co dát, jen posměch a úštěpky. Je to nehorázné!“

„Bravo, Lupine! Mluvíte jako pořádný daňový poplatník!“

„A co jiného jsem? Možná mám svérázné názory na cizí majetek, ale ujišťuji vás, že když jde o můj vlastní, je to docela jiná věc. Namouduši, na to, co patří mně, se sahat nesmí! Tehdy jdu po krvi! Aha! Je to moje kapsa, moje peníze, moje hodinky… ruce pryč! Mám duši konzervativce, drahý příteli, pudy obchodníka na odpočinku a náležitý respekt ke všem tradicím a autoritám. A právě proto ve mně Ganimard vzbuzuje nemalou vděčnost a úctu.“

„Ale ne velký obdiv?“

„I obdiv, a to velký. Kromě neohrožené odvahy, která je přirozenou výbavou všech těch pánů z kriminální policie, má Ganimard opravdu ryzí vlastnosti: rozhodnost, bystrost a úsudek. Viděl jsem ho při práci. Když se to tak vezme, je to někdo. Znáte aféru Edith Labutí šíje, jak se tomu říkalo?“

„Vím tolik co všichni.“

„To znamená, že o ní nevíte vůbec nic. Nuže, ta věc byla, troufám si říct, ta, kterou jsem promyslel nejdůvtipněji, s největší péčí a největší obezřetností, ta, kterou jsem zahalil do nejhustší tmy a tajemství, ta, k jejímuž uskutečnění bylo třeba nejvíce vojevůdcovského umění. Byla to hotová šachová partie, hraná podle přísných vědeckých a matematických pravidel. A přece Ganimard nakonec ten uzel rozmotal. Díky němu dnes na Quai des Orfèvres² znají pravdu. A je to pravda docela nevšední, ujišťuji vás.“

„Smím doufat, že ji uslyším?“

„Ovšem… někdy… až budu mít čas… Ale dnes večer tančí v Opeře Brunelliová, a kdyby mě neviděla v mém křesle v parteru…!“

S Lupinem se nesetkávám často. Svěřuje se neochotně, a jen když se mu to hodí. Jen postupně jsem se, po kouscích a z útržků důvěrných sdělení, dostal k jednotlivým událostem a poskládal si příběh se všemi podrobnostmi.

Hlavní rysy jsou dobře známé a já jen připomenu fakta.

Před třemi lety, když vlak z Brestu přijel do Rennes, našli dveře jednoho ze zavazadlových vozů vylomené. Vůz si nechal zarezervovat plukovník Sparmiento, bohatý Brazilec, který cestoval s manželkou týmž vlakem. Byl v něm uložen celý soubor tapiserií. Bednu, v níž byla zabalena jedna z nich, vypáčili a tapiserie zmizela.

Plukovník Sparmiento zahájil soudní řízení proti železniční společnosti a žádal vysoké odškodné, nejen za ukradenou tapiserii, ale i za ztrátu hodnoty, kterou následkem krádeže utrpěla celá sbírka.

Policie začala vyšetřovat. Společnost vypsala vysokou odměnu. O dva týdny později úřady otevřely dopis, který se na poště rozlepil, a z něj vyšlo najevo, že krádež byla provedena pod vedením Arsèna Lupina a že příštího dne má do Spojených států odejít balík. Téhož večera tapiserii objevili v kufru uloženém v úschovně zavazadel na nádraží Saint-Lazare.

Plán tedy ztroskotal. Lupina to zklamalo natolik, že si špatnou náladu vylil ve vzkazu plukovníku Sparmientovi, který končil těmito slovy, dost jasnými pro každého:

„Bylo ode mě velmi ohleduplné, že jsem vzal jen jednu. Příště vezmu všech dvanáct. Verbum sap.³

„A. L.“

Plukovník Sparmiento bydlel už několik měsíců v domě stojícím na konci malé zahrady na rohu Rue de la Faisanderie a Rue Dufresnoy. Byl to dost zavalitý, ramenatý muž s černými vlasy a snědou pletí, vždy dobře a nenápadně oblečený. Byl ženatý s neobyčejně hezkou, ale křehkou Angličankou, kterou záležitost s tapiseriemi velmi rozrušila. Od začátku naléhala na manžela, aby je prodal za jakoukoli cenu. Plukovník však měl příliš ráznou a houževnatou povahu, než aby ustoupil tomu, co měl plné právo nazvat ženskými rozmary. Neprodal nic, ale zdvojnásobil ostražitost a přijal všechna opatření, která mohla pokus o vloupání znemožnit.