Lakomec

Molière

OSOBY

Harpagon, otec Cléanta a Élisy, zamilovaný do Mariany.
Cléante, Harpagonův syn, Marianin milý.
Élise, Harpagonova dcera, Valèrova milá.
Valère, Anselmův syn, Élisin milý.
Mariane, Cléantova milá, do které je zamilovaný Harpagon.
Anselme, otec Valèra a Mariany.
Frosine, dohazovačka.
mistr Simon, zprostředkovatel půjček.
mistr Jacques, Harpagonův kuchař a kočí.
La Flèche, Cléantův sluha.
paní Claude, Harpagonova služka.
Brindavoine a La Merluche, Harpagonovi lokajové.
komisař a jeho písař.

Děj se odehrává v Paříži, v Harpagonově domě.

PRVNÍ DĚJSTVÍ

VÝSTUP I

VALÈRE, ÉLISE.

Valère

Jak to? Spanilá Élise, vy upadáte do zádumčivosti po těch laskavých ujištěních o své věrnosti, která jste mi ve své dobrotě dala? Vidím, že vzdycháte, běda, uprostřed mé radosti! Řekněte mi, litujete snad, že jste mě učinila šťastným? A kajete se ze slibu, k němuž vás snad přinutil oheň mé lásky?

Élise

Ne, Valère, nemohu litovat ničeho z toho, co pro vás dělám. Cítím, že mě k tomu unáší příliš sladká moc, a nemám ani sílu přát si, aby se to všechno nebylo stalo. Ale mám-li říci pravdu, znepokojuje mě, jak to skončí, a velmi se bojím, že vás miluji o něco víc, než bych měla.

Valère

Nuže čeho se můžete bát, Élise, když jste ke mně tak laskavá?

Élise

Běda! Sta věcí najednou: otcova hněvu, výčitek rodiny, odsouzení světa. Ale víc než všeho ostatního, Valère, proměny vašeho srdce a té hříšné chladnosti, kterou ti z vašeho pohlaví nejčastěji splácejí příliš vroucí důkazy nevinné lásky.

Valère

Ach, nekřivděte mi tím, že mě soudíte podle druhých! Podezírejte mě ze všeho, Élise, jen ne z toho, že bych se zpronevěřil tomu, co vám dlužím. Na to vás příliš miluji a má láska k vám potrvá, dokud budu žít.

Élise

Ach, Valère, každý říká totéž! Všichni muži jsou si podobní ve slovech a jen skutky ukazují, v čem se liší.

Valère

Protože jen podle skutků lze poznat, co jsme, počkejte tedy alespoň, dokud budete moci podle nich posoudit mé srdce, a nepřipisujte mi zločiny jen pro nespravedlivé obavy, které vám vnuká zlověstná předvídavost. Neubíjejte mě, prosím vás, bolestnými ranami urážlivého podezření a dejte mi čas, abych vás tisíci a tisíci důkazy přesvědčil o poctivosti své lásky.

Élise

Běda! Jak snadno se dáme přesvědčit těmi, které milujeme! Ano, Valère, vaše srdce pokládám za neschopné mě oklamat. Věřím, že mě milujete pravou láskou a že mi zůstanete věrný. Nechci o tom vůbec pochybovat a své trápení omezuji na obavy z hany, která mě za to může stihnout.

Valère

Ale proč ten neklid?

Élise

Neměla bych se čeho bát, kdyby vás všichni viděli těmi očima, kterými vás vidím já. A ve vaší osobě nacházím dost na to, aby bylo oprávněné, co pro vás dělám. Mé srdce má na svou obranu všechny vaše zásluhy, podepřené ještě vděčností, kterou mě nebesa vůči vám zavazují. Každou chvíli si představuji to ohromné nebezpečí, při kterém jsme se poprvé uviděli, tu překvapující šlechetnost, s níž jste nasadil vlastní život, abyste ten můj vyrval zuřivosti vln, vaši něžnou péči o mne, když jste mě vytáhl z vody, a vytrvalé projevy úcty té vroucí lásky, kterou neodradil ani čas, ani překážky, a která vás přinutila zanedbat rodiče i vlast, zastavila vaše kroky na těchto místech, pro mne vás tu nutí skrývat své postavení a přivedla vás k tomu, že jste přijal místo sluhy u mého otce, jen abyste mě mohl vídat. To všechno na mne zajisté působí obdivuhodně a v mých očích to stačí, aby ospravedlnilo slib, k němuž jsem mohla svolit. Ale před druhými ho to možná neospravedlní, a nejsem si jistá, zda se někdo vžije do mých citů.

Valère

Ze všeho, co jste řekla, si u vás chci něco zasloužit jedině svou láskou. A co se týče vašich pochybností, sám váš otec se až příliš stará o to, aby vás ospravedlnil před celým světem, a přemíra jeho lakomství i přísnost, s jakou žije se svými dětmi, by mohly ospravedlnit i podivnější věci. Odpusťte mi, spanilá Élise, že o tom před vámi takto mluvím. Víte, že v této věci se nedá říci nic dobrého. Ale nakonec, podaří-li se mi, jak doufám, najít své rodiče, nebude pro nás příliš těžké si je naklonit. Netrpělivě čekám zprávy o nich, a budou-li se opožďovat, půjdu je hledat sám.

Élise

Ach, Valère, nehýbejte se odtud, prosím vás, a myslete jen na to, abyste si dobře získal přízeň mého otce.

Valère

Vidíte, jak na to jdu a k jakým obratným úslužnostem jsem se musel uchýlit, abych se dostal do jeho služeb, pod jakou maskou náklonnosti a shody citů se přestrojuji, abych se mu líbil, a jakou úlohu před ním každý den hraji, abych si získal jeho přízeň. Dělám v tom obdivuhodné pokroky a přesvědčuji se, že k získání lidí není lepší cesty než se před jejich očima ozdobit jejich vlastními sklony, přidávat se k jejich zásadám, okuřovat jejich chyby a tleskat všemu, co dělají. Netřeba se bát, že by úslužnosti bylo příliš. I když je zjevné, že si s nimi hrajeme, i ti nejbystřejší se dají lichotkami dokonale oklamat a není takového nesmyslu ani takové směšnosti, kterou bychom jim nedali spolknout, když ji okořeníme chválou. Upřímnost při řemesle, které provozuji, trochu trpí. Ale když člověk potřebuje lidi, musí se jim přizpůsobit, a protože jinak se získat nedají, není to chyba těch, kdo lichotí, ale těch, kdo chtějí být lichoceni.

Élise

Ale proč se nesnažíte získat i podporu mého bratra pro případ, že by služce napadlo prozradit naše tajemství?

Valère

Nelze vyhovět oběma zároveň. Otcova povaha a synova jsou věci tak protikladné, že je těžké spojit obě ty důvěrnosti dohromady. Ale vy zase působte na svého bratra a využijte přátelství, které je mezi vámi dvěma, abyste ho získala pro naši věc. Přichází. Odcházím. Využijte ten čas, abyste si s ním promluvila, a odhalte mu z naší věci jen tolik, kolik uznáte za vhodné.