Lakomec (Molière): rozbor díla k maturitě, děj a postavy

Lakomec v kostce

Autor	Molière (vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin)
Původní název	L'Avare
První uvedení	9. září 1668, Paříž, divadlo Palais-Royal
Literární druh	drama
Žánr	komedie (charakterová komedie)
Literární směr	klasicismus
Forma	próza, 5 dějství
Časoprostor	Paříž, Harpagonův dům, jeden den
Hlavní postava	Harpagon, bohatý a nesmírně skoupý vdovec
Počet stran	74 v našem vydání

Stručný děj (bez prozrazení konce)

Bohatý vdovec Harpagon má dvě děti, Cléanta a Élisu, a jedinou lásku: peníze. Deset tisíc zlatých mincí má zakopaných na zahradě a celý den se třese, aby je někdo nenašel. Děti drží zkrátka a jejich štěstí je mu lhostejné. Dceru chce provdat za staršího boháče Anselma jen proto, že si ji vezme „bez věna“, a sám se chce oženit s mladou chudou Marianou.

Jenže Élise tajně miluje Valèra, který se v domě nechal zaměstnat jako Harpagonův správce, aby mohl být u ní. A Mariana je přesně ta dívka, do které je zamilovaný Cléante. Otec a syn jsou najednou soupeři. Když Harpagonovi zmizí jeho truhlička s penězi, dům se obrátí vzhůru nohama.

Lakomec

Celou hru si můžete přečíst v novém překladu s vysvětlivkami starých slov. První strany jsou zdarma jako ukázka.

79 Kč

Do košíku

Detail knihy ✨ Zdarma s PRO

Děj po dějstvích

První dějství. Élise a Valère jsou tajně zasnoubení. Valère ji kdysi zachránil, když se topila, a teď slouží v domě jako správce a otci ve všem přikyvuje. Cléante se sestře svěří, že miluje Marianu. Harpagon vyžene z domu Cléantova sluhu La Flèche, protože ho podezírá, že slídí po jeho penězích, a přitom se sám prořekne o deseti tisících écu zakopaných na zahradě. Pak oznámí své plány: sám si vezme Marianu, Cléantovi určí jistou vdovu a Élisu provdá za Anselma. Na všechny námitky má jedinou odpověď: Anselme si ji vezme bez věna.

Druhé dějství. Cléante zoufale potřebuje peníze a přes zprostředkovatele mistra Simona si chce půjčit patnáct tisíc franků na lichvářský úrok. Při setkání se ukáže, že lichvářem je jeho vlastní otec. Oba se navzájem obviňují: syn otce z hanebné lichvy, otec syna z marnotratnosti. Dohazovačka Frosine pak Harpagonovi lichotí, že Mariana prý miluje starce s brýlemi. Doufá, že za to dostane odměnu, ale od Harpagona nedostane ani groš.

Třetí dějství. Harpagon chystá večeři pro Marianu a přikazuje sluhům šetřit na všem. Mistr Jacques, který je v jedné osobě kuchař i kočí, si podle toho, s kým pán mluví, převléká plášť. Valère před pánem hlásá, že je třeba jíst, aby člověk žil, a ne žít, aby jedl. Když Jacques pánovi upřímně řekne, jak se mu celé město směje, dostane holí. Přichází Mariana. Starý ženich je jí odporný a v jeho synovi s úžasem pozná mladíka, o kterém se už svěřila Frosine. Cléante před otcem skládá Marianě poklony „jeho jménem“ a stáhne mu z prstu diamantový prsten, aby ho daroval jí.

Čtvrté dějství. Harpagon syna oklame: tváří se, že se ženitby vzdal, a vytáhne z něj přiznání, že Marianu miluje. Hádku na chvíli urovná Jacques. Každému z nich nalže, že ten druhý ustoupil, ale když to praskne, otec syna vydědí a prokleje. Mezitím La Flèche na zahradě vykope truhličku a odnese ji. Dějství končí slavným monologem okradeného Harpagona.

Páté dějství. Komisař vyšetřuje krádež. Mistr Jacques se chce pomstít Valèrovi a obviní ho. Následuje nedorozumění: Valère se přiznává, že Harpagonovi „vzal“ dceru, zatímco Harpagon celou dobu mluví o penězích. Když se pravda vyjasní, Harpagon zuří ještě víc. Vtom přichází Anselme a ukáže se, že je to ztracený neapolský šlechtic don Thomas d'Alburcy a Valère s Marianou jsou jeho děti, které před lety rozdělilo ztroskotání lodi. Cléante vrátí truhličku, pokud smí dostat Marianu. Harpagon souhlasí s oběma sňatky, ale až když Anselme slíbí, že zaplatí obě svatby, nové šaty pro Harpagona i komisaře. Hra končí jeho větou: „A já se jdu podívat na svou drahou truhličku.“

Rozbor díla podle maturitní struktury

Literárně-historický kontext

Hra vznikla ve Francii v době vlády Ludvíka XIV., v období klasicismu. Ten vycházel z antických vzorů a z rozumu (racionalismu), dbal na řád, srozumitelnost a pravidla, mimo jiné na pravidlo tří jednot. Literatura měla bavit i poučovat. Komedie patřila k „nízkým“ žánrům, a proto směla zobrazovat obyčejné lidi a jejich chyby. Předlohou Lakomce byla římská komedie Plauta Komedie o hrnci (Aulularia). Dalšími autory francouzského klasicismu byli tragédové Pierre Corneille a Jean Racine a bajkař Jean de La Fontaine.

Téma a motivy

• Téma: lakomství, které ničí člověka i jeho rodinu, a konflikt otcovské moci s láskou dětí.
• Motivy: peníze, truhlička, věno, lichva, láska, žárlivost, přetvářka, krádež, ztracená rodina.
• Hlavní myšlenka: posedlost penězi dělá z člověka otroka a směšnou figurku. Harpagon se na konci nezmění. Děti se ožení a vdají a jeho těší jen to, že má zpátky truhličku.

Časoprostor

Paříž, Harpagonův dům a zahrada, 17. století. Děj se odehraje během jednoho dne.

Kompoziční výstavba

Chronologická, pět dějství podle klasické stavby dramatu:

1. expozice: Harpagonovy plány se sňatky dětí i s vlastním;
2. kolize: otec a syn soupeří o Marianu, setkání u lichvy;
3. krize: prozrazení Cléantovy lásky a krádež truhličky;
4. peripetie: výslech a nedorozumění s Valèrem;
5. katastrofa (rozuzlení): Anselme pozná své ztracené děti a vše končí svatbami.

Dodržena jsou tři jednoty: místa (Harpagonův dům), času (jeden den) a děje (jedna dějová linie).

Literární druh a žánr

Drama, komedie, přesněji charakterová komedie: komika vychází z přehnané vlastnosti hlavní postavy. Hra je psaná prózou, ne veršem, což bylo u komedie o pěti dějstvích na svou dobu neobvyklé.

Vypravěč a typy promluv

Drama nemá vypravěče. Děj se odvíjí v dialozích, doplňují ho monology (nejslavnější je Harpagonův po krádeži, 4. dějství, 7. výstup) a repliky stranou (postava mluví k divákům, ostatní ji „neslyší“). Autorovy scénické poznámky jsou v závorkách, například: (sejme otci diamant z prstu a podá ho Marianě).

Postavy

• Harpagon – bohatý vdovec, otec Cléanta a Élisy. Lakomý až k směšnosti, podezíravý, sobecký, tvrdý k dětem i sluhům. Peníze mu nahrazují lásku, rodinu i zdravý rozum. Nezmění se ani na konci.
• Cléante – Harpagonův syn, zamilovaný do Mariany. Kvůli otcově skouposti se zadlužuje. K otci je zprvu uctivý, později se mu otevřeně vzepře.
• Élise – Harpagonova dcera, tajně zasnoubená s Valèrem. Je jemná a opatrná, bojí se otce i řečí lidí.
• Valère – Élisin milý, v domě se vydává za správce. Pánovi lichotí, protože, jak sám říká, k získání lidí není lepší cesty než tleskat všemu, co dělají. Na konci se ukáže, že je synem dona Thomase d'Alburcyho.
• Mariana – mladá dívka, která žije s matkou ve skromných poměrech. Miluje Cléanta, Harpagon je jí odporný.
• Anselme – bohatý starší šlechtic, kterému chce Harpagon dát Élisu. Ve skutečnosti je to don Thomas d'Alburcy, otec Valèra a Mariany.
• Frosine – dohazovačka, chytrá a vypočítavá. Chce na Harpagonově svatbě vydělat, pak pomáhá milencům.
• Mistr Jacques – Harpagonův kuchař i kočí. Je upřímný, za pravdu dostane holí, a tak se pomstí lží.
• La Flèche – Cléantův sluha, ukradne truhličku s penězi.
• Mistr Simon – zprostředkovatel půjček; komisař – vyšetřuje krádež.

Jazykové prostředky

• Spisovný jazyk, ve vysvětlivkách dobová slova (věno, lichva, écu, louis).
• Opakování: Harpagonovo „Bez věna!“ zazní znovu a znovu, je to slovní komika.
• Hyperbola (nadsázka): Harpagonova skoupost je přehnaná do krajnosti.
• Ironie a dvojsmysly, hlavně v nedorozumění, kdy Valère mluví o Élise a Harpagon o penězích.
• Řečnické otázky, zvolání a apostrofa v monologu po krádeži: Harpagon oslovuje své peníze jako „drahého přítele“.
• Situační komika: lichvář je otcem dlužníka, sluha se převléká z kočího na kuchaře.

Nejznámější citáty

Bez věna!

Harpagonova odpověď na každou námitku proti Élisinu sňatku (1. dějství). Stala se z ní okřídlená věta.

Je třeba jíst, aby člověk žil, a ne žít, aby jedl.

Valère před Harpagonem (3. dějství). Harpagon je tak nadšený, že ta slova chce dát vyrýt zlatými písmeny nad krb.

Zloděj! Zloděj! Vrah! Vražedník! Spravedlnost, spravedlivá nebesa! Jsem ztracen, jsem zavražděn, podřezali mi hrdlo, ukradli mi mé peníze.

Začátek monologu po krádeži (4. dějství, 7. výstup).

A dávám ti svou kletbu. – O vaše dary nestojím.

Otec a syn po hádce o Marianu (4. dějství, 5. výstup).

O autorovi

Molière (1622 – 1673), vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin, byl francouzský dramatik, herec a ředitel divadla, největší autor komedií francouzského klasicismu. Byl synem královského čalouníka, ale místo otcova řemesla si vybral divadlo. S kočovnou společností léta hrál po francouzském venkově a teprve pak se vrátil do Paříže, kde si získal přízeň krále Ludvíka XIV. Ve svých hrách se vysmíval přetvářce, pýše a hlouposti. Mezi jeho nejznámější díla patří Tartuffe (Svatoušek), Don Juan, Misantrop a Zdravý nemocný. Během čtvrtého představení Zdravého nemocného, v němž hrál hlavní roli, se mu udělalo zle a ten večer zemřel. Harpagona hrál při premiéře také sám Molière.

Čtenářský deník: vzor

• Název: Lakomec
• Autor: Molière
• Literární druh a žánr: drama, komedie
• Hlavní postavy: Harpagon, Cléante, Élise, Valère, Mariana, Anselme
• Místo a čas děje: Paříž, Harpagonův dům, 17. století, jeden den
• Děj: Lakomý Harpagon chce dceru Élisu provdat za starého Anselma, protože si ji vezme bez věna, a sám se chce oženit s mladou Marianou, kterou miluje jeho syn Cléante. Élise mezitím tajně miluje Valèra, který v domě slouží jako správce. Cléantův sluha ukradne Harpagonovi truhličku s penězi a Harpagon z krádeže obviní Valèra. Ukáže se, že Anselme je otcem Valèra i Mariany, které ztratil při ztroskotání lodi. Harpagon dovolí obě svatby, když mu vrátí truhličku a Anselme všechno zaplatí.
• Hlavní myšlenka: Lakomství ničí rodinné vztahy a dělá z člověka směšnou bytost, které záleží víc na penězích než na lidech.
• Můj názor: (sem napište, která scéna vás nejvíc pobavila a proč)

Časté otázky

Jak Lakomec končí? Šťastně pro děti: Élise si vezme Valèra a Cléante Marianu. Harpagon dostane zpět truhličku a Anselme zaplatí obě svatby. Harpagon se nezmění, poslední věta hry patří jeho truhličce.

Kdo ukradl Harpagonovi peníze? La Flèche, sluha jeho syna Cléanta. Truhličku vykopal na zahradě a předal Cléantovi.

Kolik má Lakomec stran? V našem vydání 74 stran. Je to hra o pěti dějstvích, přečte se za jedno odpoledne.

Jak se řekne lakomec latinsky? Avarus (6 písmen). Odtud je i francouzský název hry L'Avare.

Je Lakomec komedie, nebo tragédie? Komedie, a to charakterová: smích vychází z přehnané vlastnosti hlavní postavy. Některé scény, například otcova kletba, jsou ale nečekaně kruté a o hře se dodnes mluví jako o komedii s hořkou příchutí.

Z čeho Molière vycházel? Z římské komedie Plauta Komedie o hrnci (Aulularia). Postavu lakomce a krádež pokladu převzal, ale přidal k nim rodinu, děti a milostné zápletky.