← Zpět na produkt

👁 Ukázka zdarma – první 2 strany díla.

Tisící druhý Šeherezádin příběh

Edgar Allan Poe

, jak jen mu to třesavka dovolila, že o této mořské obludě už jednou slyšel; že je to krutý démon s útrobami ze síry a s krví z ohně, kterého stvořili zlí džinové jako prostředek k sesílání bídy na lidské pokolení, že ty věci na jejím hřbetě jsou havěť, jaká někdy zamořuje kočky a psy, jen o něco větší a divočejší, a že tato havěť má svůj užitek, byť jakkoli zlý, neboť ji svým hryzáním a bodáním trýzní a dráždí až do toho stupně zuřivosti, jaký je třeba, aby řvala a páchala zlo, a tak naplňovala pomstychtivé a zlomyslné záměry zkažených džinů.

„‚Toto vysvětlení mě přimělo vzít nohy na ramena, a aniž jsem se byť jen jednou ohlédl, běžel jsem plnou rychlostí nahoru do kopců, zatímco nosič běžel stejně rychle, ačkoli téměř opačným směrem, takže se mu tímto způsobem nakonec podařilo utéct i s mými zavazadly, o která se nepochybně znamenitě postaral – ačkoli to nedokážu posoudit, neboť si nevzpomínám, že bych ho byl ještě někdy spatřil.

„‚Mne samotného však roj lidohavěti (která připlula ke břehu na člunech) pronásledoval tak horlivě, že mě velmi brzy dostihl, svázal mi ruce i nohy a dopravil mě na obludu, která ihned zase vyplula doprostřed moře.

„‚Teď jsem trpce litoval své pošetilosti, že jsem opustil pohodlný domov, abych vystavoval život nebezpečí v takových dobrodružstvích. Ale protože lítost byla zbytečná, hleděl jsem ze své situace vytěžit, co se dalo, a usiloval jsem o to, abych si získal přízeň toho lidozvířete s troubou, které, jak se zdálo, mělo moc nad svými druhy. V tomto úsilí se mi dařilo tak dobře, že mi to stvoření za několik dní projevilo rozličné známky své přízně a nakonec si dokonce dalo tu práci, že mě naučilo základy toho, co ve své marnivosti nazývalo svou řečí, takže jsem s ním nakonec dokázal bez obtíží rozmlouvat a podařilo se mi vyjevit mu svou vroucí touhu spatřit svět.

„‚Višiš skvošiš škřek, Sindibáde, hopsa-hejsa, chrum unt frfňav, sss, fss, vss,‘ řeklo mi jednoho dne po obědě – ale prosím tisíckrát za prominutí, zapomněl jsem, že vaše veličenstvo není obeznámeno s nářečím Kikirdžanů (tak se ta lidozvířata jmenovala, předpokládám, že proto, že jejich řeč tvořila spojovací článek mezi řečí koně a řečí kohouta). S vaším dovolením to přeložím. ‚Višiš skvošiš‘ a tak dále – to jest: ‚Jsem šťastné, milý Sindibáde, že ses ukázal jako vskutku výborný chlapík. Chystáme se nyní vykonat věc, které se říká obeplutí zeměkoule, a protože tolik toužíš spatřit svět, přimhouřím oko a poskytnu ti bezplatnou plavbu na hřbetě obludy.‘“

Když paní Šeherezáda dospěla až sem, vypráví „Jetotakčinení“, král se převalil z levého boku na pravý a řekl:

„Je vskutku velmi překvapující, má drahá královno, že jsi dosud tato pozdější Sindibádova dobrodružství vynechávala. Víš, že je pokládám za neobyčejně zábavná a podivná?“

Když se král takto vyjádřil, jak se dozvídáme, krásná Šeherezáda pokračovala ve svém příběhu těmito slovy:

„Sindibád pokračoval ve svém vyprávění takto: ‚Poděkoval jsem lidozvířeti za laskavost a brzy jsem se na obludě cítil zcela jako doma. Plula oceánem ohromnou rychlostí, ačkoli hladina oceánu není v té části světa vůbec plochá, nýbrž kulatá jako granátové jablko, takže jsme, abych tak řekl, ustavičně pluli buď do kopce, nebo z kopce.‘“

„To bylo, myslím, velmi podivné,“ řekl král.

„A přece je to čistá pravda,“ odvětila Šeherezáda.

„Mám o tom své pochybnosti,“ řekl král, „ale prosím tě, buď tak hodná a pokračuj v příběhu.“

„Pokračuji,“ řekla královna. „‚Obluda,‘ pokračoval Sindibád, obrácen ke kalifovi, ‚plula, jak jsem už vyprávěl, do kopce a z kopce, až jsme nakonec připluli k ostrovu (stovky mil v obvodu), který však přece vystavěla uprostřed moře kolonie drobných tvorů podobných housenkám.‘“ (*1)

Tohle byl jen úryvek. Získejte celé dílo a čtěte bez omezení.

Získat celé dílo →

Některé tituly jsou pro registrované zdarma – zaregistrujte se.