← Zpět na produkt

👁 Ukázka zdarma – první 1 strana díla.

Ticho – bajka

Edgar Allan Poe

TICHO — BAJKA

„Horské štíty spí. Údolí, skaliska a jeskyně mlčí.“

„Poslouchej mě,“ řekl Démon a položil mi ruku na hlavu. „Kraj, o kterém mluvím, je ponurý kraj v Libyi, při březích řeky Zaire. A není tam klidu ani ticha.

„Vody řeky mají šafránový a chorobný odstín. A netečou dál k moři, ale navěky a navěky se zmítají pod rudým okem slunce pohybem bouřlivým a křečovitým. Na mnoho mil po obou stranách bahnitého řečiště se prostírá bledá poušť obrovských leknínů. Vzdychají jeden k druhému v té samotě a vztahují k nebi své dlouhé příšerné šíje a pokyvují sem a tam svými věčnými hlavami. A z jejich středu vychází nezřetelný šum jako hukot podzemní vody. A vzdychají jeden k druhému.

„Ale jejich říše má hranici – hranici temného, strašného, vysokého lesa. Tam se nízké křoví ustavičně zmítá jako vlny kolem Hebrid. Ale po celém nebi není větru. A vysoké prastaré stromy se věčně kolébají sem a tam s praskotem a mohutným zvukem. A z jejich vysokých vrcholků padají jedna za druhou věčné rosy. A u kořenů leží podivné jedovaté květy a svíjejí se v neklidném spánku. A nad hlavou se se šelestem a hlasitým hukotem navěky ženou šedé mraky na západ, dokud se nepřevalí jako vodopád přes ohnivou zeď obzoru. Ale po celém nebi není větru. A při březích řeky Zaire není klidu ani ticha.

„Byla noc a padal déšť. A dokud padal, byl to déšť, ale když dopadl, byla to krev. A stál jsem v močálu mezi vysokými lekníny a déšť mi padal na hlavu – a lekníny vzdychaly jeden k druhému ve slavnostní vážnosti své pustoty.

„A náhle vystoupil měsíc řídkou příšernou mlhou a byl karmínové barvy. A můj zrak padl na obrovskou šedou skálu, která stála u břehu řeky a byla ozářena světlem měsíce. A skála byla šedá a příšerná a vysoká – a skála byla šedá. Na jejím průčelí byla do kamene vytesána písmena. A kráčel jsem močálem leknínů, dokud jsem nepřišel těsně ke břehu, abych mohl přečíst písmena na kameni. Ale nedokázal jsem je rozluštit. A už jsem se vracel do močálu, když měsíc zazářil plnější červení, a obrátil jsem se a znovu jsem pohlédl na skálu i na písmena. A písmena byla PUSTOTA.

Tohle byl jen úryvek. Získejte celé dílo a čtěte bez omezení.

Získat celé dílo →

Některé tituly jsou pro registrované zdarma – zaregistrujte se.