← Zpět na produkt

👁 Ukázka zdarma – první 3 strany díla.

Bezpříkladné dobrodružství jistého Hanse Pfaalla

Edgar Allan Poe

NEBÝVALÁ DOBRODRUŽSTVÍ JISTÉHO HANSE PFAALLA (*1)

Podle nejnovějších zpráv z Rotterdamu se zdá, že toto město je ve velkém filozofickém rozrušení. Vskutku, přihodily se tam úkazy tak docela nečekané povahy – tak úplně nové – tak naprosto odporující zažitým míněním –, že mi nedovolují pochybovat, že už dávno před touto chvílí je celá Evropa vzhůru nohama, celá fyzika v kvasu a rozum s astronomií spolu v ostrém sporu.

Zdá se, že … dne měsíce … (datem si nejsem zcela jist) se na velkém náměstí Burzy ve spanilém městě Rotterdamu shromáždil ohromný zástup lidí, za účely, které nejsou výslovně zmíněny. Den byl teplý – na tu roční dobu neobvykle – a sotva se pohnul dech větru. Zástup nebral ve zlém, že ho tu a tam pokropily přátelské přeháňky prchavého trvání z velkých bílých oblačných chuchvalců, které jako šachovnice vrtošivě pokrývaly modrou klenbu nebeskou. Přesto se kolem poledne ve shromáždění stalo patrným jakési slabé, avšak pozoruhodné rozčilení: následoval klapot deseti tisíc jazyků a hned nato se deset tisíc tváří obrátilo k nebesům, deset tisíc dýmek naráz sestoupilo z koutků deseti tisíc úst a výkřik, který se nedal přirovnat k ničemu jinému než k hučení Niagary, se dlouze, hlasitě a zuřivě rozlehl po celém okolí Rotterdamu.

Původ tohoto povyku se brzy dostatečně vyjasnil. Zpoza obrovské masy jednoho z těch ostře ohraničených oblačných chuchvalců, o nichž jsem se už zmínil, viděli pomalu vystupovat do otevřené plochy modrého prostoru podivnou, různorodou, a přece zdánlivě pevnou věc, tak zvláštně tvarovanou, tak rozmarně pospojovanou, že ji dav statných měšťanů stojících dole s otevřenými ústy nijak nedokázal pochopit, ani se na ni nikdy dost nevynadíval. Co to jen mohlo být? Ve jménu všech vrov a ďáblů v Rotterdamu, co to jen mohlo věštit? Nikdo nevěděl, nikdo si nedovedl představit, nikdo – ani sám purkmistr Mynheer Superbus Von Underduk – neměl ani nejmenší vodítko, jímž by rozmotal tu záhadu. Proto, jelikož se nedalo dělat nic rozumnějšího, si každý do jednoho opatrně vsadil dýmku zpět do koutku úst, vyvrátil pravé oko k úkazu, pobafal, zastavil se, překolébal se sem a tam a významně zamručel – potom se překolébal zpět, zamručel, zastavil se a nakonec – zase pobafal.

Mezitím však níž a stále níž ke spanilému městu klesal předmět tolika zvědavosti a příčina tolika kouře. Za pár okamžiků se přiblížil natolik, že ho bylo možné přesně rozeznat. Zdálo se, že je to – ano! byl to nepochybně jakýsi druh balonu, ale takový balon jistě v Rotterdamu ještě nikdo neviděl. Neboť kdo, ptám se, kdy slyšel o balonu zhotoveném celém ze špinavých novin? V Holandsku jistě nikdo, a přece tu, přímo pod nosy lidí, či spíše v jisté výšce nad jejich nosy, byla ta zmíněná věc, složená – mám to z nejlepšího pramene – přesně z toho materiálu, o kterém nikdo nikdy předtím nevěděl, že se dá použít k takovému účelu. Byla to do nebe volající urážka zdravého rozumu rotterdamských měšťanů. Tvarem byl úkaz ještě zavrženíhodnější. Nebyl totiž o nic lepší než obrovská kancelářská čepice obrácená vzhůru nohama. A tato podobnost se nijak nezmenšila, když při bližším pohledu zahlédli velký střapec visící z jejího vrcholu a kolem horního okraje čili základny kužele kruh malých nástrojů podobných ovčím zvoncům, které neustále cinkaly na způsob Betty Martin. Ale ještě hůř. Na modrých stužkách přivázaný ke konci tohoto fantastického stroje visel místo koše ohromný šedý bobří klobouk s náramně širokou krempou a s polokulovitým dýnkem s černou stuhou a stříbrnou přezkou. Je však cosi pozoruhodného na tom, že mnozí občané Rotterdamu přísahali, že tentýž klobouk už nejednou předtím viděli. Opravdu se zdálo, že celé shromáždění na něj hledí jako na důvěrně známou věc, zatímco vrow Grettel Pfaallová při pohledu na něj vykřikla radostným překvapením a prohlásila, že je to tentýž klobouk jejího dobrého muže. To byla okolnost o to víc hodná povšimnutí, že Pfaall spolu se třemi druhy skutečně zmizel z Rotterdamu asi před pěti lety, velmi náhle a nevysvětlitelně, a až do data tohoto vyprávění všechny pokusy získat o nich jakoukoli zprávu ztroskotaly. Pravda, jakési kosti, o nichž se mělo za to, že jsou lidské, smíšené s množstvím zvláštně vyhlížejícího harampádí, byly nedávno objeveny na odlehlém místě na východ od Rotterdamu, a někteří lidé zašli až tak daleko, že si představovali, že na tom místě byla spáchána ohavná vražda a že oběťmi byli s největší pravděpodobností Hans Pfaall a jeho společníci. Ale vraťme se k věci.

Balon (neboť tím to nepochybně bylo) mezitím klesl na necelých sto stop od země, čímž dovolil zástupu dole dostatečně zřetelně spatřit osobu svého cestujícího. Byl to věru velmi směšný malý kdosi. Nemohl být vyšší než dvě stopy, ale i tato výška, jakkoli malá, by byla stačila k tomu, aby ho vyvedla z rovnováhy a překlopila přes okraj jeho drobného koše, nebýt kruhové obruby sahající až k prsům a připevněné k provazům balonu. Tělo malého mužíčka bylo víc než úměrně široké, což celé jeho postavě dodávalo krajně nesmyslnou okrouhlost. Jeho nohy pochopitelně nebylo vůbec vidět, ačkoli jakási rohovitá hmota podezřelé povahy se občas vysunula trhlinou ve dně koše, či přesněji řečeno, ve vršku klobouku. Ruce měl ohromně velké. Vlasy měl úplně šedé, vzadu sepnuté do copu. Nos měl neuvěřitelně dlouhý, křivý a zanícený, oči plné, zářivé a bystré. Bradu a tváře, ačkoli zvrásněné věkem, měl široké, nafouklé a dvojité, ale po uších jakéhokoli druhu či podoby nebylo na žádné části jeho hlavy ani stopy. Tento podivný mužíček byl oblečen do volného kabátu z nebesky modrého saténu a k němu ladících těsných kalhot pod kolena, zapnutých stříbrnými přezkami. Vestu měl z jakéhosi jasně žlutého materiálu. Bílá taftová čepička mu švihácky seděla nakřivo na hlavě a na dovršení výstroje měl krvavě rudý hedvábný šátek ovinutý kolem hrdla, který mu vkusně splýval na hruď v podobě fantastické mašle náramných rozměrů.

Tohle byl jen úryvek. Získejte celé dílo a čtěte bez omezení.

Získat celé dílo →

Některé tituly jsou pro registrované zdarma – zaregistrujte se.