← Zpět na produkt

👁 Ukázka zdarma – první 3 strany díla.

Dům na rozhraní

William Hope Hodgson

DŮM NA POMEZÍ

Podle rukopisu, který roku 1877 objevili pánové Tonnison a Berreggnog v troskách jižně od vesnice Kraighten na západě Irska. Podáno zde s poznámkami.

MÉMU OTCI

(jehož nohy kráčejí ztracenými eóny)

Otevři dveře
a naslouchej!
Jen větru tlumený řev v šeru
a třpyt slz, jež lemují kraj
měsíce.
A v duchu, cestami temnými,
krok mizejících střevíců se ztrácí
ven, do noci s Mrtvými.

„Ticho! A slyš
to žalostné naříkání
větru v temnotě.
Ticho a slyš, bez šepotu a bez vzdychání,
střevíce, jež kráčejí ztracenými eóny,
zvuk, jenž tě volá k umírání.
Ticho a slyš! Ticho a slyš!“

Střevíce mrtvých

AUTORŮV ÚVOD K RUKOPISU

Mnoho hodin jsem již rozjímal nad příběhem, který podávají následující stránky. Doufám, že mě vnitřní hlas neklame, když mi radí ponechat tento záznam v jeho prostotě, přesně tak, jak mi ho předali.

A sám rukopis… Musíte si mě představit, jak ho v tu chvíli, kdy mi byl poprvé svěřen do opatrování, zvědavě obracím v rukou a rychle, trhaně si ho prohlížím. Je to malá kniha, ale tlustá, a celá, až na několik posledních stránek, popsaná zvláštním, avšak čitelným písmem, hustě popsaná. Ještě teď, když píšu, mám v nose její podivný, slabý pach vody z jámy a mé prsty si podvědomě pamatují měkký, „mazlavý“ dotek stránek, které byly tak dlouho vlhké.

Četl jsem a při čtení jsem nadzvedl Závěsy Nemožného, které zastírají mysl, a pohlédl jsem ven, do neznáma. Bloudil jsem mezi strnulými, strohými větami a zanedlouho jsem jejich strohému podání už neměl co vytknout. Tento zmrzačený příběh totiž dokáže mnohem lépe než má ctižádostivá slova přiblížit vše, co se starý Samotář ze zmizelého domu snažil vypovědět.

O prostém, strnule podaném záznamu podivných a nevšedních věcí řeknu jen málo. Leží před vámi. Vnitřní příběh si musí každý čtenář odkrýt sám, podle svých schopností a touhy. A i kdyby někdo nedokázal tak jako nyní já uzřít zastíněný obraz a představu toho, čemu lze právem dát zažitá jména Nebe a Peklo, přesto vám mohu slíbit nejedno zachvění, budete-li příběh brát čistě jako příběh.

WILLIAM HOPE HODGSON, 17. prosince 1907

I
Nález rukopisu

Daleko na západě Irska leží maličká osada jménem Kraighten. Stojí osaměle na úpatí nízkého kopce. Široko daleko se kolem ní prostírá pustina chmurného a naprosto nehostinného kraje. Tu a tam, ve velkých odstupech, lze narazit na trosky dávno opuštěné chalupy, holé a bez doškové střechy. Celý kraj je pustý a neobydlený. Země jen stěží zakrývá skalní podloží, kterého je tu nadostač. Místy se skála zvedá ze země ve vlnitých hřebenech.

Navzdory té pustotě jsme se tam s mým přítelem Tonnisonem rozhodli strávit prázdniny. Na to místo narazil čirou náhodou rok předtím během dlouhé pěší túry a objevil, co všechno může rybáři nabídnout malá bezejmenná říčka, která teče podél okraje vesničky.

Řekl jsem, že říčka nemá jméno. Mohu dodat, že ani jedna mapa, do které jsem dosud nahlédl, nezaznamenává ani vesnici, ani říčku. Jako by zcela unikly pozornosti. Podle toho, co člověku poví běžný průvodce, by vlastně ani nemusely existovat. Částečně to snad lze vysvětlit tím, že nejbližší železniční stanice (Ardrahan) je vzdálená nějakých šedesát kilometrů.

Do Kraightenu jsme s přítelem dorazili jednoho teplého podvečera. Do Ardrahanu jsme přijeli předešlý večer a přespali jsme v pokojích, které jsme si pronajali na vesnické poště. Druhý den ráno jsme časně vyrazili, nejistě usazeni na jednom z těch typických irských dvoukolových vozíků.

Jízda po jedné z nejhorších cest, jaké si lze vůbec představit, nám trvala celý den, takže jsme byli pořádně unavení a trochu mrzutí. Než jsme však mohli pomyslet na jídlo nebo odpočinek, bylo třeba postavit stan a uložit věci. Dali jsme se tedy s pomocí kočího do práce a brzy stál stan na malém kousku země hned za vesničkou, zcela blízko u říčky.

Když jsme uložili všechny věci, propustili jsme kočího, protože se musel co nejrychleji vrátit, a řekli jsme mu, aby si pro nás přijel za dva týdny. Zásob jsme si přivezli dost na celou tu dobu a vodu jsme mohli brát z říčky. Palivo jsme nepotřebovali, protože ve výstroji jsme měli i malý petrolejový vařič a počasí bylo pěkné a teplé.

Tábořit pod širým nebem místo toho, abychom si našli nocleh v některé z chalup, byl Tonnisonův nápad. Jak to sám vyjádřil, nebyl to žádný žert spát v místnosti, kde v jednom koutě bydlela početná rodina zdravých Irů a ve druhém byl chlév, zatímco nad hlavou otrhaná kolonie drůbeže na hřadech nestranně rozdělovala své požehnání. A celé to bylo tak plné rašelinového dýmu, že si člověk vykýchal duši z těla, jakmile strčil hlavu do dveří.

Tonnison už mezitím zapálil vařič a krájel plátky slaniny do pánve, a tak jsem vzal konvici a sešel k říčce pro vodu. Cestou jsem musel projít těsně kolem hloučku vesničanů. Zvědavě si mě měřili, ale ne nevlídně, třebaže ani jeden se neodvážil promluvit.

Když jsem se vracel s plnou konvicí, přistoupil jsem k nim a přátelsky jsem kývl hlavou. Odpověděli mi stejně a já jsem se jich jakoby jen tak mimochodem zeptal na rybaření. Místo odpovědi však jen mlčky zavrtěli hlavami a hleděli na mě. Otázku jsem zopakoval a obrátil jsem se přitom hlavně na velkého, vyzáblého chlapa, který stál hned vedle mě, ale ani tentokrát jsem odpověď nedostal. Muž se pak obrátil ke svému druhovi a rychle mu cosi řekl jazykem, kterému jsem nerozuměl. Celý hlouček se hned dal do hovoru a po chvíli jsem uhodl, že je to čistá irština. Přitom se často dívali mým směrem. Snad minutu takto hovořili mezi sebou. Pak se ke mně muž, kterého jsem oslovil, obrátil a cosi řekl. Podle výrazu jeho tváře jsem usoudil, že se teď pro změnu vyptává on mě. Tentokrát jsem však musel zavrtět hlavou já a naznačit, že nerozumím, co chtějí vědět. Tak jsme tam stáli a dívali se jeden na druhého, dokud jsem neuslyšel Tonnisona, jak na mě volá, abych si s konvicí pospíšil. S úsměvem jsem kývl hlavou a odešel jsem. Všichni v hloučku se na oplátku usmáli a kývli, i když z jejich tváří bylo stále vidět, že nevědí, co si o mně myslet.

Tohle byl jen úryvek. Získejte celé dílo a čtěte bez omezení.

Získat celé dílo →

Některé tituly jsou pro registrované zdarma – zaregistrujte se.