← Zpět na produkt

👁 Ukázka zdarma – první 3 strany díla.

Poslední a první lidé

Olaf Stapledon

Předmluva

Tato kniha je fikce. Pokusil jsem se vymyslet příběh, který by se mohl jevit jako možné, nebo alespoň ne zcela nemožné vyprávění o budoucnosti člověka. A snažil jsem se, aby ten příběh souvisel se změnou, která se dnes odehrává v tom, jak člověk nahlíží na svět.

Spřádat romantické příběhy o budoucnosti se může zdát oddáváním se nespoutanému spekulování, jehož jediným cílem je vyvolat úžas. Ovládaná obrazotvornost však může být v této oblasti velmi cenným cvičením pro mysli, které tápou v přítomnosti a v jejích možnostech. Dnes bychom měli vítat, ba i zkoumat každý vážný pokus představit si budoucnost lidského rodu. Nejen proto, abychom pochopili velmi rozmanité a mnohdy tragické možnosti, které stojí před námi, ale i proto, abychom si zvykli na jistotu, že mnohé z našich nejdražších ideálů by se vyspělejším myslím zdály dětinské. Spřádat příběhy o daleké budoucnosti tedy znamená pokoušet se uzřít lidský rod v jeho kosmickém rámci a přetvářet svá srdce tak, aby dokázala přijmout nové hodnoty.

Má-li však takové obrazotvorné budování možných budoucností vůbec mít nějakou sílu, musí být naše fantazie přísně ukázněná. Musíme usilovat o to, abychom nepřekročili hranice možného vytyčené konkrétním stavem kultury, v níž žijeme. Holá fantastika má jen malou moc. Ne že bychom se měli opravdu pokoušet předpovědět, co se ve skutečnosti stane. V našem nynějším stavu je takové proroctví, kromě nejjednodušších věcí, jistě marné. Nevystupujeme jako historikové, kteří by se snažili hledět dopředu místo dozadu. Můžeme pouze vybrat jistou nit ze spleti mnoha stejně oprávněných možností. Musíme však vybírat s jistým záměrem. Činnost, do níž se pouštíme, není věda, nýbrž umění. A na čtenáře by měla působit tak, jak má působit umění.

Naším cílem však není jen vytvořit esteticky obdivuhodnou fikci. Výsledkem nemají být ani holé dějiny, ani holá fikce, nýbrž mýtus. Pravý mýtus je takový, který v rámci vesmíru určité kultury (živé nebo mrtvé) bohatě, a možná často tragicky, vyjadřuje nejvyšší předměty obdivu možné v této kultuře. Falešný mýtus buď hrubě překračuje hranice věrohodnosti, které mu vytyčuje jeho vlastní kulturní podloží, nebo vyjadřuje předměty obdivu méně vyspělé, než odpovídá nejlepšímu vidění jeho kultury. Tato kniha nemůže tvrdit, že je pravým mýtem, o nic víc než to, že je pravým proroctvím. Je to však pokus o tvorbu mýtu.

Budoucnost, jakou si tu představuji, by se podle mne moderním lidem západního světa, kteří znají obrysy současného myšlení, neměla zdát zcela fantastická, a v každém případě ne natolik fantastická, aby byla bez významu. Kdybych si byl zvolil látku, v níž by nebylo vůbec nic fantastického, právě její věrohodnost by ji učinila nevěrohodnou. O budoucnosti je totiž téměř jisté alespoň jedno: velmi mnoho z toho, co přinese, bychom nazvali neuvěřitelným. V jednom důležitém ohledu se sice může zdát, že jsem zabloudil do neplodné výstřednosti. Předpokládal jsem, že obyvatel daleké budoucnosti se dorozumívá s námi, dnešními lidmi. Předstíral jsem, že má moc částečně ovládat činnost myslí, které žijí nyní, a že tato kniha je plodem takového vlivu. Ani tento výmysl však naše myšlení snad zcela nevylučuje. Mohl jsem ho ovšem snadno vynechat a téma by se změnilo jen povrchně. Jeho zavedení však bylo víc než jen pohodlným řešením. Jedině nějakým takovým radikálním a matoucím prostředkem jsem mohl ztvárnit možnost, že povaha času skrývá víc, než se nám odhaluje. Ba jedině nějakým takovým trikem jsem mohl náležitě vyjádřit přesvědčení, že celá naše nynější mentalita je jen zmatený a nejistý první pokus.

Kdyby tuto knihu někdy náhodou objevil někdo v budoucnosti, například příslušník příští generace při přehrabování veteše po svých předchůdcích, jistě u něho vyvolá úsměv. Nevyhnutelně se totiž stane velmi mnoho věcí, o nichž zatím není ani náznaku. Ba i během života naší generace se okolnosti mohou změnit tak nečekaně a tak od základu, že tato kniha bude brzy působit směšně. Na tom však nezáleží. My dnešní lidé si musíme svůj vztah k ostatnímu vesmíru představit, jak nejlépe umíme. A i kdyby se naše představy lidem budoucnosti měly zdát fantastické, dnes mohou přesto splnit svůj účel.

Někteří čtenáři, kteří budou můj příběh pokládat za pokus o proroctví, jej možná označí za neopodstatněně pesimistický. Není to však proroctví. Je to mýtus, nebo pokus o mýtus. Všichni si přejeme, aby se budoucnost vyvinula šťastněji, než jsem ji vylíčil. Zejména si přejeme, aby naše nynější civilizace vytrvale postupovala k nějaké utopii. Myšlenka, že by mohla upadnout a zhroutit se a že by všechny její duchovní poklady mohly být nenávratně ztraceny, se nám příčí. Musíme se s ní však vyrovnat alespoň jako s možností. A tento druh tragédie, tragédii lidského rodu, musí podle mne připustit každý přiměřený mýtus.

A tak, ačkoli rád uznávám, že v naší době jsou silné zárodky naděje stejně jako zoufalství, představil jsem si z estetických důvodů, že se náš lidský rod sám zničí. Dnes existuje velmi vážně míněné hnutí za mír a mezinárodní jednotu a s trochou štěstí a při rozumném vedení může jistě zvítězit. Musíme co nejupřímněji doufat, že zvítězí. V této knize jsem však věci rozvrhl tak, že toto velké hnutí selže. Předpokládám, že nedokáže zabránit sérii národních válek, a dovoluji mu dosáhnout cíle jednoty a míru teprve tehdy, když je už mentalita lidského rodu podlomená. Kéž se to nestane! Kéž si Společnost národů nebo nějaká důsledněji kosmopolitní autorita prosadí své, dokud není pozdě! Najděme si však v mysli i v srdci místo pro myšlenku, že celé úsilí našeho lidského rodu může být nakonec jen vedlejší a neúspěšnou epizodou v mnohem rozsáhlejším dramatu, které je snad také tragické.

Tohle byl jen úryvek. Získejte celé dílo a čtěte bez omezení.

Získat celé dílo →

Některé tituly jsou pro registrované zdarma – zaregistrujte se.