Vraždy v ulici Morgue (Edgar Allan Poe): rozbor díla k maturitě, děj a postavy
Literárně-historický kontext, téma a motivy, časoprostor, kompozice, postavy, jazykové prostředky a čtenářský deník. Citáty jsou z nového českého překladu, který si můžete přečíst celý.

Vraždy v ulici Morgue v kostce
| Autor | Edgar Allan Poe |
| Původní název | The Murders in the Rue Morgue |
| První vydání | duben 1841, časopis Graham’s Magazine |
| Literární druh | epika |
| Žánr | detektivní povídka, považuje se za první moderní detektivku |
| Literární směr | americký romantismus |
| Forma | próza, povídka bez kapitol, s mottem a úvodní úvahou |
| Časoprostor | Paříž, jaro a část léta roku 18–; samotné pátrání trvá několik dní |
| Vypravěč | nejmenovaný přítel detektiva (ich-forma) |
| Hlavní postava | C. Auguste Dupin, zchudlý mladý muž s mimořádnou schopností analýzy |
| Počet stran | 42 v našem vydání |
Stručný děj (bez prozrazení rozuzlení)
Vypravěč pobývá na jaře a po část léta v Paříži. V knihovně se seznámí s C. Augustem Dupinem, mladým mužem ze slavné rodiny, který přišel o majetek. Najmou si spolu starý opuštěný dům a žijí v něm stranou světa. Dupin miluje noc a knihy. Má také zvláštní nadání: z nepatrných pozorování umí vyvodit, nač druhý člověk právě myslí.
Jednoho dne se v novinách dočtou o neobyčejných vraždách. Kolem třetí hodiny ráno probudily obyvatele čtvrti St. Roch děsivé výkřiky z domu v ulici Rue Morgue. Sousedé se dvěma četníky vypáčili bránu a ve čtvrtém poschodí našli pokoj zamčený zevnitř. Madame L’Espanayová a její dcera Camille byly mrtvé a strašlivě zohavené: dceru našli v komíně, matku na dvoře za domem. Zlato zůstalo ležet na podlaze. Svědkové slyšeli na schodech dva hlasy, ale z pokoje nikdo nevyšel a okna byla zajištěná. Policie si neví rady a zatkne bankovního úředníka, proti kterému nemá žádný důkaz. Dupin si opatří povolení, prohlédne si dům a druhý den příteli oznámí, že řešení zná.
🎧
Vraždy v ulici Morgue
Celou povídku si můžete přečíst v novém překladu s vysvětlivkami. První strany jsou zdarma jako ukázka.
Děj podrobně
Pozor: tato část prozrazuje rozuzlení.
Úvaha o analytickém myšlení. Povídka nezačíná dějem, ale úvahou. Počítat podle vypravěče ještě neznamená analyzovat. Šachy cvičí hlavně pozornost, kdežto dáma a karetní hra whist vyžadují opravdovou bystrost. Dobrý hráč whistu sleduje i tváře a váhání spoluhráčů a po dvou třech kolech ví, co kdo drží v ruce. „Nezbytná znalost je znalost toho, co pozorovat.“ Příběh, který následuje, má tato tvrzení doložit.
Seznámení s Dupinem. Vypravěč se v Paříži seznámí s C. Augustem Dupinem. Dupin pochází z výborné rodiny, ale zchudl. Zůstal mu jen malý zbytek dědictví a jediným přepychem jsou pro něho knihy. Potkají se v knihovně v ulici Rue Montmartre, kde oba hledají tentýž vzácný svazek. Dohodnou se, že budou bydlet spolu, a vypravěč zaplatí nájem starého domu ve čtvrti Faubourg St. Germain. Dupin je „zamilován do noci pro ni samu“. Za svítání proto zavírají okenice a při svíčkách čtou, píšou a rozmlouvají. Do ulic vycházejí až po setmění.
Procházka u Palais Royal. Jedné noci jdou mlčky ulicí nedaleko Palais Royal. Asi po čtvrt hodině Dupin najednou řekne: „Je to opravdu docela malý chlapík a lépe by se hodil do Théâtre des Variétés.“ Vypravěč užasne, protože přítel nahlas dokončil jeho myšlenku. Myslel právě na Chantillyho, bývalého ševce, který se pokusil hrát v tragédii a sklidil posměch. Dupin mu vysvětlí, jak to poznal. Sledoval jeho pohledy, pohyby rtů, úsměv i držení těla a složil z nich celý řetěz myšlenek: od srážky s ovocnářem přes dlažbu, Epikura a souhvězdí Orion až k Chantillymu.
Zprávy v novinách a svědkové. Krátce nato čtou ve večerním vydání novin Gazette des Tribunaux o vraždách v ulici Rue Morgue. V domě, kde bydlela jen Madame L’Espanayová s dcerou Camille, se kolem třetí hodiny ráno ozývaly děsivé výkřiky. Osm či deset sousedů se dvěma četníky vypáčilo bránu. Na schodech ještě slyšeli hlasy v zuřivém sporu, potom všechno ztichlo. Dveře velkého zadního pokoje byly zamčené a klíč byl uvnitř. Když je vylomili, našli polámaný nábytek, na židli zkrvavenou břitvu, na krbu prameny vytržených šedivých vlasů a na podlaze zlaté mince, náušnici, stříbrné lžíce a dva sáčky s téměř čtyřmi tisíci franky ve zlatě. Tělo dcery bylo vtlačeno hlavou dolů do komína. Matka ležela na dvoře za domem s hrdlem proříznutým tak, že jí při zvedání odpadla hlava.
Druhý den noviny otisknou výpovědi svědků. Bankéř Mignaud uvede, že si Madame L’Espanayová tři dny před smrtí vyzvedla 4000 franků ve zlatě. Jeho úředník Adolphe Le Bon ji s penězi doprovodil domů. Nejpodivnější jsou výpovědi o hlasech. Všichni se shodnou, že drsný hlas patřil Francouzovi. Druhý, pronikavý hlas ale každý přisoudil jinému národu: četník Musèt Španělovi, stříbrotepec Duval Italovi, Holanďan Odenheimer Francouzovi, Angličan Bird Němci, Španěl Garcio Angličanovi a Ital Montani Rusovi. Žádný z nich přitom tu řeč neumí. Lékař Dumas dodá, že dcera byla uškrcena a matka má zlámané kosti jako po ranách velmi silného muže. Policie je bezradná a zatkne Le Bona, ačkoli ho nic neusvědčuje.
Ohledání domu. Dupin o případu mlčí, dokud se nedozví o zatčení Le Bona, který mu kdysi prokázal službu. Pařížská policie je podle něho „prohnaná, ale nic víc“. „Pravda není vždy na dně studny.“ Od policejního prefekta G… dostane povolení a s vypravěčem se vydají na Rue Morgue. Dupin si nejprve důkladně prohlédne okolí a zadní stranu domu, potom pokoj, těla obětí, ostatní místnosti i dvůr. Prohlídka trvá až do tmy. Cestou domů se zastaví v redakci jednoho deníku. O vraždě pak odmítá mluvit až do poledne následujícího dne.
Dupinův výklad. V poledne Dupin oznámí, že každou chvíli čeká muže, který je do zločinu zapleten, ale nejspíš je nevinný. Podá příteli pistole a začne vysvětlovat. Policie podle něho zaměňuje nezvyklé se spletitým. Právě to, co je na případu zvláštní, vede k řešení.
- Hlas. Pronikavý hlas zněl každému svědkovi jako cizí řeč a nikdo v něm nerozeznal jediné slovo.
- Cesta ven. Tajné východy v pokojích nejsou, dveře byly zamčené zevnitř, komínem by neprolezl ani velký kocour a přední okna má na očích dav. Zbývají dvě okna zadního pokoje. Obě vypadají zajištěná hřebíkem, a proto je policie dál nezkoumala. Dupin na nich najde skrytou pružinu, která okno po zavření sama zajistí. Hřebík v okně za postelí je navíc dávno zlomený a drží jen naoko. Tudy tedy pachatel unikl.
- Cesta dovnitř. Asi pět a půl stopy od okna vede hromosvod. Okenice je široká tři a půl stopy a dá se za ni chytit. Dostat se takto do okna by ovšem vyžadovalo takřka nadpřirozenou mrštnost.
- Motiv a síla. Motiv chybí, zlato zůstalo ležet na podlaze. Tělo z komína muselo vytahovat čtyři nebo pět lidí a vlasy byly vytrženy i s kořínky.
Vypravěč hádá, že vraždil šílenec. Dupin mu ukáže chomáček, který vymotal ze sevřených prstů Madame L’Espanayové. Vypravěč zvolá: „tohle není lidský vlas“. Dupin mu pak předloží nákres otisků z hrdla dcery. Lidská ruka je neobsáhne. Nakonec mu dá přečíst pasáž z Cuviera o velkém orangutanovi z východoindických ostrovů.
Rozuzlení: námořník a orangutan. Drsný hlas a zvolání „mon Dieu“ znamenají, že o činu ví nějaký Francouz. U paty hromosvodu našel Dupin stužku s uzlem, jaký vážou námořníci a který je příznačný pro Malťany. Dal proto do novin Le Monde inzerát, že v Bois de Boulogne byl chycen orangutan a majitel, námořník z maltské lodi, si ho může vyzvednout. Námořník skutečně přijde, v ruce má dubový kyj. Dupin zamkne dveře, položí na stůl pistoli a klidně ho požádá, aby řekl všechno, co o vraždách ví.
Námořník vypoví, že orangutana chytil na Borneu a v Paříži ho chtěl prodat. V noci, kdy došlo k vraždě, se vracel z námořnické pitky a našel zvíře před zrcadlem, namydlené a s břitvou v ruce. Když námořník sáhl po biči, orangutan utekl oknem na ulici. Za Rue Morgue ho přilákalo světlo z otevřeného okna. Vyšplhal po hromosvodu, chytil se okenice a vyhoupl se do pokoje. Námořník vylezl za ním, do okna ale nedosáhl a mohl se jen dívat. Zvíře chytilo Madame L’Espanayovou za vlasy a mávalo jí břitvou kolem obličeje jako holič. Její křik ho rozzuřil. Jediným máchnutím jí téměř oddělilo hlavu od těla a dceru, která omdlela, zardousilo. Když zahlédlo tvář svého pána, dostalo strach z trestu a chtělo své činy zakrýt. Dceru vecpalo do komína a matku vyhodilo oknem. Námořníkovy výkřiky hrůzy a blábolení zvířete byly ty dva hlasy, které slyšeli svědkové.
Orangutana nakonec chytí sám majitel a prodá ho do botanické zahrady Jardin des Plantes. Le Bona okamžitě propustí. Prefekt neskrývá mrzutost a Dupin o něm poznamená, že je „příliš prohnaný na to, aby byl hluboký“.
Rozbor díla podle maturitní struktury
Literárně-historický kontext
Povídka vyšla v dubnu 1841 v americkém časopise Graham’s Magazine. Patří do období romantismu, který ve Spojených státech vrcholil v první polovině 19. století. Vedle Poea k němu řadíme například Nathaniela Hawthorna a Hermana Melvilla. V české literatuře je ze stejné doby Máchův Máj (1836).
Poe proslul hlavně povídkami hrůzy a básní Havran. Vraždy v ulici Morgue jsou ale jiné: hrůzný čin tu nakonec vysvětlí rozum. Sám Poe takovým povídkám říkal tales of ratiocination, tedy příběhy rozumového usuzování. Povídka se obecně považuje za první moderní detektivku.
Téma a motivy
- Téma: síla rozumu. Zdánlivě nemožný zločin lze vysvětlit pozorováním a logickým uvažováním. Vražda je tu spíš úlohou k přemýšlení a důležitější než čin je cesta k pravdě.
- Motivy: noc, hra (šachy, dáma, whist), noviny, zamčený pokoj, hlas, okno a hřebík, hromosvod, břitva, vlasy, zlato.
- Hlavní myšlenka: i ta nejpodivnější záhada má přirozené vysvětlení. Policie selhává, protože neví, čeho si má všímat. Kdo chce najít pravdu, musí umět pozorovat a nesmí zaměňovat neobvyklé s neřešitelným.
Časoprostor
Děj se odehrává v Paříži „na jaře a po část léta roku 18–“. Přesný rok autor neuvádí. Hlavními místy jsou starý dům ve čtvrti Faubourg St. Germain, kde bydlí Dupin s vypravěčem, a dům v ulici Rue Morgue ve čtvrti St. Roch. Vraždy se stanou kolem třetí hodiny ráno. Pátrání je krátké: noviny o případu píšou dva dny, potom následuje ohledání domu a den nato Dupin záhadu vysvětlí.
Kompoziční výstavba
Povídka nemá kapitoly. Otevírá ji motto z díla Thomase Browna a uzavírá citát z Rousseaua. Stavbu lze rozdělit takto:
- Úvaha o analytickém myšlení, která čtenáře připravuje na Dupinovu metodu.
- Expozice: seznámení vypravěče s Dupinem, jejich společný život a noční procházka, při které Dupin uhodne přítelovy myšlenky.
- Zápletka: dvě novinové zprávy o vraždách, výpovědi svědků a zatčení Le Bona.
- Pátrání: ohledání domu a Dupinův dlouhý výklad o hlasech, oknech a hromosvodu.
- Rozuzlení: příchod námořníka a jeho vyprávění o orangutanovi.
- Závěr: propuštění Le Bona a Dupinova ironická poznámka o prefektovi.
Děj je vyprávěn chronologicky, ale to hlavní se čtenář dozvídá zpětně (retrospektivně). Nejdřív zná jen následky zločinu. Co se doopravdy stalo, skládá postupně z novin, z Dupinova výkladu a z námořníkova vyprávění. Tento postup od následku k příčině převzala většina pozdějších detektivek.
Literární druh a žánr
Epika, detektivní povídka. Je zároveň jedním z nejznámějších příkladů záhady zamčeného pokoje a má i rysy hororu, hlavně v drastických popisech těl obětí.
Vypravěč a typy promluv
Vypráví Dupinův přítel v první osobě (ich-forma). Je přímým svědkem pátrání, ale neví víc než čtenář. Stejnou dvojici později tvoří Sherlock Holmes a doktor Watson.
V textu se střídá několik typů promluv. Úvod je úvahový. Dupin mluví v dlouhých monolozích v přímé řeči. Novinové zprávy jsou do povídky vloženy jako citované texty a výpovědi svědků v nich zní v nepřímé řeči („vypovídá, že“). Námořníkův příběh převypráví vypravěč vlastními slovy.
Postavy
- C. Auguste Dupin – mladý Francouz z výborné rodiny, který zchudl. Žije v ústraní, miluje noc a knihy. Není policista. Případ řeší proto, že ho pátrání baví, a proto, že je zavázán Le Bonovi. Při uvažování je chladný a odtažitý, má prázdný pohled a mění se mu hlas. Vypravěč si proto představuje „dvojího Dupina – tvořivého a rozkládajícího“.
- Vypravěč – Dupinův přítel a spolubydlící, jehož jméno se nedozvíme. V Paříži je jen na pobytu a platí nájem společného domu.
- Madame L’Espanayová a její dcera Camille – oběti. Žily samy ve vlastním domě v ulici Rue Morgue, s nikým se nestýkaly a říkalo se o nich, že mají peníze.
- Adolphe Le Bon – bankovní úředník, který tři dny před vraždou doprovodil Madame L’Espanayovou domů se zlatem. Policie ho nevinně uvězní.
- Policejní prefekt G… – představitel pařížské policie. Je pilný a prohnaný, ale chybí mu metoda. Dupinovi je nakloněn, jeho úspěch ho však mrzí.
- Námořník – Francouz z maltské lodi, vysoký a statný, majitel orangutana. Na vraždách vinu nenese, byl ale jejich jediným svědkem a ze strachu mlčel.
- Orangutan – velké plavohnědé zvíře z Bornea, neobyčejně silné a mrštné, které napodobuje člověka. Nezabíjí z žádné pohnutky, ale ze vzteku a strachu.
Jazykové prostředky
- Spisovný, knižní jazyk s dlouhými souvětími, hlavně v úvodní úvaze a v Dupinových monolozích.
- Cizí slova: francouzská a latinská (bizarrerie, outré, acumen, a posteriori). Naše vydání je objasňuje ve vysvětlivkách.
- Publicistický styl v novinových zprávách: krátké věcné věty, výčty a opakované „vypovídá, že“. Vytváří dojem skutečného případu.
- Přirovnání: prefekt je samá hlava a žádné tělo, „jako obrazy bohyně Laverny“; hvězdu vidíme lépe úkosem než při přímém pohledu.
- Metafory: lidé mají vůči Dupinovi „v hrudi zasazená okna“; Dupin jako lovec ani jednou „neztratil stopu“.
- Ironie vůči policii a kontrast mezi hrůzným činem a chladným, věcným výkladem.
Nejznámější citáty
Pravda není vždy na dně studny. Vskutku, pokud jde o důležitější poznání, věřím, že je vždy na povrchu.
Dupin o chybě policie, která se dívá na věci příliš zblízka.
Při vyšetřováních, jaká teď vedeme, bychom se neměli ptát ani tak ‚co se stalo‘, jako spíše ‚co se stalo takového, co se nikdy předtím nestalo‘.
Dupin den po ohledání domu. V této větě je celá jeho metoda.
Jenže počítat samo o sobě ještě neznamená analyzovat.
Vypravěč v úvodní úvaze o šachu, dámě a whistu.
Náš přítel prefekt je totiž příliš prohnaný na to, aby byl hluboký.
Dupin na konci povídky o policejním prefektovi.
O autorovi
Edgar Allan Poe (1809 – 1849) byl americký básník, prozaik a literární kritik, představitel amerického romantismu. Narodil se 19. ledna 1809 v Bostonu v herecké rodině. O rodiče přišel jako malé dítě a vyrůstal u obchodníka Johna Allana v Richmondu. Živil se jako redaktor a kritik v časopisech. Proslavila ho báseň Havran (1845) a povídky, ve kterých spojuje hrůzu s přesnou logikou, například Jáma a kyvadlo, Maska červené smrti a Zrádné srdce. Poe zemřel 7. října 1849 v Baltimoru.
Dupin se vrací ve dvou dalších případech: Záhada Marie Rogêtové a Ukradený dopis. Ostatní díla najdete v článku přehled všech Poeových povídek.
Čtenářský deník: vzor
- Název: Vraždy v ulici Morgue
- Autor: Edgar Allan Poe
- Literární druh a žánr: epika, detektivní povídka
- Hlavní postavy: C. Auguste Dupin, vypravěč (jeho přítel), Madame L’Espanayová a její dcera Camille, Adolphe Le Bon, policejní prefekt G…, námořník
- Místo a čas děje: Paříž, dům v ulici Rue Morgue a dům ve čtvrti Faubourg St. Germain; jaro a část léta roku 18–
- Děj: Vypravěč se v Paříži spřátelí s C. Augustem Dupinem, který umí z drobných pozorování vyvodit překvapivé závěry. V novinách se dočtou o vraždě dvou žen v ulici Rue Morgue. Pokoj byl zamčený zevnitř, zlato zůstalo na místě a svědkové se neshodnou, jakou řečí mluvil jeden z hlasů. Policie zatkne nevinného úředníka Le Bona. Dupin si prohlédne dům a zjistí, že jedno okno držela jen pružina a že se k němu dalo dostat po hromosvodu. Podle srsti, otisků prstů a nadlidské síly usoudí, že ženy zabil orangutan. Inzerátem přiláká jeho majitele, námořníka, který vše potvrdí. Le Bon je propuštěn.
- Hlavní myšlenka: I zdánlivě nevysvětlitelná záhada má rozumné řešení. Je třeba vědět, co pozorovat, a nezaměňovat neobvyklé s neřešitelným.
- Můj názor a hodnocení: (sem napište, zda vás rozuzlení překvapilo a který Dupinův krok vám připadal nejdůvtipnější)
Časté otázky
Kolik stran mají Vraždy v ulici Morgue? V našem vydání 42 stran. Povídka nemá kapitoly a dá se přečíst za jeden večer.
Kdo je vrah ve Vraždách v ulici Morgue? Není to člověk, ale orangutan. Utekl svému majiteli, francouzskému námořníkovi z maltské lodi, s břitvou v ruce a po hromosvodu vlezl do pokoje ve čtvrtém poschodí. Námořník všechno viděl z hromosvodu, sám ale nikomu neublížil. Zločin proto nemá motiv a nikdo za něj není potrestán.
Kdo je C. Auguste Dupin? Mladý zchudlý Francouz z výborné rodiny, který žije v ústraní mezi knihami. Není policista. Případ řeší pro vlastní potěšení a proto, aby pomohl nevinně zatčenému Le Bonovi.
Kdo je vypravěčem povídky? Dupinův přítel a spolubydlící, jehož jméno v povídce nezazní. Vypráví v první osobě a řešení se dozví až od Dupina, stejně jako čtenář.
Proč se povídka považuje za první detektivku? Vyšla v dubnu 1841 a spojuje vše, co dnes k detektivce patří: záhadný zločin, bezradnou policii, výstředního detektiva, který uvažuje lépe než úřady, jeho přítele jako vypravěče a závěrečné vysvětlení krok za krokem. Arthur Conan Doyle uznával Dupina jako předchůdce Sherlocka Holmese. Holmes sám Dupina zmiňuje v románu Studie v šarlatové.
Co je záhada zamčeného pokoje? Zápletka, ve které se zločin stane v místnosti, kam se zdánlivě nikdo nemohl dostat a odkud nikdo nemohl odejít. V této povídce jsou dveře zamčené zevnitř, okna zajištěná a komíny příliš úzké. Dupin ukáže, že jedno okno držela jen skrytá pružina a zlomený hřebík.
Co je Dupinova analytická metoda? Pozorné pozorování spojené s logickým usuzováním. Dupin si všímá hlavně toho, co je na případu neobvyklé, vyloučí všechno nemožné a ze zbytku složí řetěz závěrů. Poe takovým příběhům říkal tales of ratiocination, tedy příběhy rozumového usuzování.
V jakém pořadí číst příběhy s Dupinem? V pořadí, v jakém vyšly: Vraždy v ulici Morgue (1841), Záhada Marie Rogêtové (1842 – 1843) a Ukradený dopis (1844). Každý případ je samostatný, obě pozdější povídky se ale na vraždy v Rue Morgue odvolávají.
Hodí se povídka k maturitě a do čtenářského deníku? Ano. Je krátká, má přehlednou stavbu a dobře se na ní ukazuje žánr detektivky i romantismus. Počítejte jen s pomalejším úvodem o šachu a kartách a s dlouhými souvětími.