Jáma a kyvadlo (Edgar Allan Poe): rozbor díla k maturitě, děj a postavy
Literárně-historický kontext, téma a motivy, časoprostor, kompozice, postavy, jazykové prostředky a čtenářský deník. Citáty jsou z nového českého překladu, který si můžete přečíst celý.

Jáma a kyvadlo v kostce
| Autor | Edgar Allan Poe |
| Původní název | The Pit and the Pendulum |
| První vydání | ročenka The Gift na rok 1843 (vyšla koncem roku 1842) |
| Literární druh | epika |
| Žánr | hororová povídka |
| Literární směr | romantismus, americká literatura 1. poloviny 19. století |
| Forma | próza, jedna souvislá povídka bez kapitol, v úvodu latinské motto |
| Časoprostor | žalář inkvizice ve španělském Toledu; čas vypravěč nedokáže měřit, na konci do města vstupuje francouzské vojsko |
| Vypravěč | bezejmenný vězeň odsouzený k smrti (ich-forma) |
| Hlavní postava | vypravěč, vězeň inkvizice |
| Počet stran | 18 v našem vydání |
Stručný děj (bez prozrazení konce)
Vypravěč stojí před soudem inkvizice ve španělském Toledu. Po dlouhém utrpení vyslechne rozsudek smrti a omdlí. Probere se v naprosté tmě a neví, kde je ani co ho čeká. Po hmatu zkoumá stěny žaláře, počítá kroky a jen náhodou nespadne do hluboké kruhové jámy uprostřed cely.
Věznitelé mu ale chystají další zkoušku. Po dalším spánku se probudí přivázaný k dřevěnému rámu. Nad ním se kývá obrovské kyvadlo s ostřím jako břitva a s každým kmitem klesne o kousek níž. Kolem pobíhají krysy. Povídka nevypráví o tom, co vězeň provedl, ale o tom, co prožívá: strach, zoufalství a naději, která se ozve i tam, kde pro ni není důvod. Jestli se z cely dostane, rozhodne se až v posledních větách.
🎧
Jáma a kyvadlo
Celou povídku si můžete přečíst v novém překladu s vysvětlivkami. První strany jsou zdarma jako ukázka.
Děj podrobně
Rozsudek a mdloby. Vypravěče po dlouhém utrpení rozvážou a dovolí mu posadit se. Poslední, co zřetelně slyší, je rozsudek smrti. Potom mu hlasy inkvizitorů splynou v hukot. Vidí už jen bílé, tenké rty soudců v černých talárech, černé drapérie na stěnách a sedm vysokých svící na stole. Svíce mu nejdřív připadají jako andělé, kteří ho přijdou zachránit, potom jako přízraky s hlavami z plamene. Napadne ho, jak sladký odpočinek musí být v hrobě, a omdlí.
Tma a jáma. Probere se na zádech, nespoutaný, v naprosté tmě. Bojí se udělat krok, aby nenarazil na stěny hrobky. Nakonec vykročí s nataženýma rukama a nahmatá hladkou, slizkou a studenou stěnu. Chce zjistit, jak je žalář velký. Nůž mu vzali a šaty mu vyměnili za halenu z hrubého sukna, a tak z jejího lemu utrhne kus a položí ho na zem jako značku. Cestou upadne a únavou usne. Po probuzení najde vedle sebe bochník chleba a džbán s vodou. Obchůzku dokončí, napočítá sto kroků a usoudí, že žalář má padesát metrů v obvodu. Potom chce přejít celu napříč. Po deseti či dvanácti krocích se mu mezi nohy zamotá zbytek utrženého lemu a on padne na tvář. Bradu má na podlaze, ale rty a čelo se nedotýkají ničeho: leží na samém okraji kruhové jámy. Pustí do ní úlomek zdiva a po dlouhých vteřinách slyší žbluňknutí do vody. Vězeň pochopí, jakou smrt mu přichystali. Inkvizice dává obětem buď tělesná muka, nebo hrůzy duše, a jemu určila to druhé.
Kyvadlo. Znovu usne. Ve vodě, kterou potom vypije, je nejspíš uspávadlo. Když otevře oči, celu osvětluje sirný svit a on poprvé vidí, kde je. Žalář je menší, než si myslel: obvod stěn nepřesahuje pětadvacet metrů. Cela je čtvercová, stěny jsou z velkých kovových plátů a pokrývají je malby ďáblů a jiných strašných výjevů. Uprostřed kamenné podlahy zeje jáma. Vězeň leží na zádech na nízkém dřevěném rámu, pevně přivázaný dlouhým popruhem. Volnou má jen hlavu a levou ruku, kterou dosáhne na hliněnou misku s ostře kořeněným masem. Džbán s vodou zmizel, a tak ho spaluje žízeň. Na stropě, deset až dvanáct metrů nad ním, je namalovaná postava Času. Místo kosy drží kyvadlo, a to se opravdu hýbe. Z jámy vylézají obrovské krysy, které vábí pach masa. Když vězeň po čase zvedne oči znovu, kyvadlo se kývá šířeji a rychleji a kleslo níž. Jeho spodní konec tvoří půlměsíc z lesklé oceli, ostrý jako břitva, který visí na těžké mosazné tyči a sviští vzduchem. Klesá velmi pomalu, celé hodiny a možná dny. Kývá se napříč tělem a míří na srdce. Vězeň se modlí, zuří, směje se i vyje.
Krysy a únik. Když oceli zbývá už jen deset či dvanáct kmitů, aby se dotkla haleny, zmocní se vězně zvláštní klid a poprvé po dlouhé době jasně uvažuje. Tehdy dostane nápad. Zbytky mastného a kořeněného jídla natře popruh všude, kam dosáhne, a zůstane nehybně ležet. Krysy se nejdřív poplaší, potom na něj po stovkách naskáčou a pustí se do popruhu. Lezou mu po hrdle a jejich studené pysky hledají jeho rty, ale on se nesmí pohnout. Kyvadlo mu mezitím rozetne halenu i prádlo a vězeň ucítí ostrou bolest. Popruh však už visí v cárech. Mávne rukou, krysy se rozutečou a on opatrně, bokem vyklouzne zpod ostří. Sotva stoupne na podlahu, kyvadlo se zastaví a neviditelná síla ho vytáhne stropem. Vězeň pochopí, že věznitelé sledují každý jeho pohyb: „Volný! – a ve spárech inkvizice!“
Rozžhavené stěny. Sirné světlo vychází ze štěrbiny, která obíhá celu u paty stěn. Barvy maleb náhle ožijí, oči namalovaných démonů se rozzáří ohněm a vzduch páchne rozžhaveným železem. Vězeň couvne do středu cely a při myšlence na chlad studny se vrhne k jámě. Záře teď osvětluje i její vnitřek. Co v ní uvidí, čtenáři neřekne, ale s výkřikem se odtrhne od okraje a hořce pláče. Potom se začne měnit i tvar cely. Ze čtverce se stává kosočtverec, který se stále víc zplošťuje. Vězeň by si nejdřív přál raději zemřít v ohni: „jakákoli smrt, jen ne smrt v jámě!“ Hned ale pochopí, že ho stěny mají zahnat právě tam. Nakonec mu na podlaze nezbude místo, kam stoupnout. Vykřikne a zapotácí se na okraji.
Záchrana. V té chvíli se ozve šum lidských hlasů a hlahol polnic. Ohnivé stěny se rozběhnou zpět. Když vězeň ve mdlobách padá do propasti, zachytí ho čísi paže. Patří generálu Lasallovi. Povídka končí dvěma krátkými větami: do Toleda vstoupilo francouzské vojsko a inkvizice je v rukou svých nepřátel.
Rozbor díla podle maturitní struktury
Literárně-historický kontext
Povídka vyšla poprvé v ročence The Gift na rok 1843, tedy v době romantismu. Edgar Allan Poe patří k hlavním představitelům amerického romantismu. Vedle něj se k němu řadí například Nathaniel Hawthorne (Šarlatové písmeno) a Herman Melville (Bílá velryba). V české literatuře je jeho současníkem Karel Hynek Mácha (Máj, 1836). Romantismus klade důraz na cit, fantazii a výjimečného jedince ve výjimečné situaci. Poe z něj rozvíjí temnou linii, která navazuje na gotický román: tajemné prostředí, hrůza, smrt, šílenství. V Jámě a kyvadle ale nevystupuje nic nadpřirozeného. Hrůzu působí lidé a odehrává se hlavně v mysli vězně, proto se povídka označuje i jako psychologický horor.
Téma a motivy
- Téma: strach ze smrti a duševní mučení člověka, který ví, že zemře, ale neví kdy a jak. Proti tomu stojí naděje a vůle přežít.
- Motivy: tma, jáma (studna), kyvadlo, čas, krysy, mdloby a spánek, žízeň a hlad, naděje a zoufalství, oheň a rozžhavené železo, hrob, inkvizice.
- Hlavní myšlenka: člověk se nevzdává ani v postavení, které vypadá beznadějně, a jasná hlava mu může pomoci i tehdy, když tělo nemůže. Povídka zároveň odsuzuje krutost a fanatismus těch, kdo mučí ve jménu víry.
Časoprostor
- Místo: Toledo ve Španělsku. Nejdřív inkviziční síň s černými drapériemi a sedmi svícemi, potom podzemní žalář: čtvercová cela s kovovými stěnami, kamennou podlahou a kruhovou jámou uprostřed.
- Čas děje se nedá měřit. Vypravěč několikrát omdlí a usne a sám říká: „Míjely dny – mohlo minout i mnoho dní“.
- Doba: rok text neuvádí. Závěr s generálem Lasallem a francouzským vojskem řadí děj do napoleonských válek ve Španělsku. Francouzi vstoupili do Toleda v roce 1808.
Kompoziční výstavba
Kompozice je chronologická a gradovaná. Povídka nemá kapitoly a začíná uprostřed děje (in medias res), vynesením rozsudku. Následují tři zkoušky, každá horší než předchozí: tma s jámou, kyvadlo a rozžhavené stěny.
- expozice: rozsudek, mdloby a probuzení ve tmě;
- kolize: vězeň objeví jámu a pochopí, jakou smrt mu určili;
- stupňování: kyvadlo, krysy a únik z rámu;
- krize (vyvrcholení): stěny tlačí vězně na okraj jámy;
- peripetie a rozuzlení: hlasy, polnice a paže generála Lasalla.
Rozuzlení přijde náhle, v jediném odstavci. Takovému nečekanému zásahu zvenčí se říká deus ex machina. Před textem stojí latinské motto, čtyřverší o mučitelích, jejichž vláda skončila: „tam, kde vládla krutá smrt, otvírají se život a spása“. Předem tak naznačuje, jak povídka dopadne.
Literární druh a žánr
Epika, próza, povídka: krátký rozsah, jedna dějová linie, jedna hlavní postava, jedno místo. Podle námětu jde o hororovou povídku.
Vypravěč a typy promluv
- Vypravěč je hlavní postava, vypráví v ich-formě a zpětně: rty soudců byly bělejší než arch, „na který píšu tato slova“. Čtenář tedy od začátku tuší, že vězeň přežil. Napětí nevzniká z otázky zda, ale jak.
- Subjektivní pohled. Vězňovo vnímání není spolehlivé: omdlévá, dostal uspávadlo a ve tmě se zmýlí ve velikosti i tvaru cely. Sám přiznává: „čas jsem vnímal jen nedokonale“.
- Pásmo vypravěče tvoří skoro celý text a má podobu vnitřního monologu.
- Přímá řeč se objeví jen dvakrát, při myšlence o krysách a při výkřiku nad jámou. Dialog chybí, žádná jiná postava nepromluví.
Postavy
- Vypravěč (vězeň) – nemá jméno a o jeho minulosti se nedozvíme skoro nic. Inkvizice ho odsoudila k smrti jako kacíře. Čím se provinil, text neříká. Je vzdělaný a všímavý: i ve tmě měří, počítá a logicky uvažuje. Zároveň je vyčerpaný a vyděšený, omdlévá, pláče a sám se nazve „nejubožejší ze zbabělců“.
- Inkvizitoři a soudci – postavy v černých talárech s bílými, tenkými rty. V povídce neřeknou přímou řečí ani slovo a po soudu už je neuvidíme. Vězně ale stále pozorují a mučení mění podle toho, jak se mu daří unikat.
- Generál Lasalle – francouzský generál, který se objeví až v posledním odstavci a zachytí padajícího vězně. Je jedinou postavou se jménem a skutečnou historickou osobností z dob napoleonských válek.
- Krysy – vylézají z jámy, žerou vězni jídlo a koušou ho do prstů. Budí v něm hnus, ale právě ony přehryžou popruh, a tak je vypravěč jednou nazve „moji osvoboditelé“.
Jazykové prostředky
- Spisovný, knižní jazyk. Dlouhá souvětí se střídají s krátkými výkřiky. Starší a cizí slova (obraznost, útrpnost, autodafé, skřipec, Ultima Thule) vydání vysvětluje.
- Anafora: opakované „Viděl jsem“ ve scéně soudu a „Potom“ při probouzení ze mdlob.
- Gradace: „Níž – vytrvale níž se plazilo.“, potom „Níž – neodvratně, neúprosně níž!“ a nakonec „Níž – stále bez ustání – stále nevyhnutelně níž!“
- Přirovnání: hrana kyvadla je „ostrá jako břitva“, vězeň se na ni usmívá „jako dítě na vzácnou hračku“ a ocel se mu blíží k srdci „pokradmým krokem tygra“.
- Personifikace: naděje „šeptá odsouzeným na smrt“, kyvadlo má „štiplavý dech“.
- Oxymóron: „soustředěný klid zoufalství“.
- Řečnické otázky a zvolání: „Ale co jsem měl já společného s nadějí?“, „Mírnější!“
- Apostrofa: „ó, vy nejďábelštější z lidí!“
- Aposiopese: poslední věta před záchranou zůstane nedokončená: „odvrátil jsem oči –“. Časté pomlčky trhají věty, jako by vypravěč lapal po dechu.
- Symboly: jáma (neznámo a peklo, vypravěč ji sám nazve obrazem pekla), kyvadlo (čas, který nelze zastavit), svíce u soudu (naděje, která zhasne), krysy (hnus, z něhož paradoxně přijde vysvobození).
Nejznámější citáty
Bylo mi zle – k smrti zle z té dlouhé agónie, a když mě konečně rozvázali a dovolili mi posadit se, cítil jsem, že mě opouštějí smysly.
První věta povídky. Vypravěč je před soudem inkvizice.
Oběti její tyranie měly na výběr smrt v nejkrutějších tělesných mukách, nebo smrt s nejohavnějšími hrůzami duše.
Vypravěč o inkvizici poté, co objevil jámu.
To byla naděje – naděje, která vítězí i na skřipci a šeptá odsouzeným na smrt i v žalářích inkvizice.
Pod kyvadlem, když je ocel už těsně nad hrudí.
„Smrt,“ řekl jsem, „jakákoli smrt, jen ne smrt v jámě!“
Když se rozžhavené stěny začnou svírat.
Francouzské vojsko vstoupilo do Toleda. Inkvizice byla v rukou svých nepřátel.
Poslední dvě věty povídky.
O autorovi
Edgar Allan Poe (1809 – 1849) byl americký básník, prozaik a literární kritik, jeden z hlavních představitelů amerického romantismu. Narodil se 19. ledna 1809 v Bostonu v herecké rodině. Jako malé dítě osiřel a vychovával ho obchodník John Allan z Richmondu, po němž má prostřední jméno. Živil se jako redaktor a kritik v časopisech a skoro celý život se potýkal s chudobou. Proslavila ho báseň Havran (1845) a povídky, v nichž spojuje hrůzu s přesnou logikou. Je pokládán za mistra hororové povídky a za zakladatele detektivky. Jáma a kyvadlo vyšla poprvé v ročence The Gift na rok 1843. Poe zemřel 7. října 1849 v Baltimoru za okolností, které se nepodařilo zcela objasnit. Pokud vás zaujal, podívejte se na přehled všech Poeových povídek nebo si přečtěte příbuzné povídky Maska červené smrti a Předčasný pohřeb.
Čtenářský deník: vzor
- Název: Jáma a kyvadlo
- Autor: Edgar Allan Poe
- Literární druh a žánr: epika, hororová povídka
- Hlavní postavy: vypravěč (bezejmenný vězeň inkvizice), inkvizitoři, generál Lasalle
- Místo a čas děje: žalář inkvizice v Toledu ve Španělsku; přesný čas text neuvádí, na konci do města vstupuje francouzské vojsko
- Děj: Inkvizice v Toledu odsoudí vypravěče k smrti. Po rozsudku omdlí a probere se v naprosté tmě. Při zkoumání žaláře upadne na samém okraji hluboké jámy a jen náhodou se do ní nezřítí. Po dalším spánku leží přivázaný na dřevěném rámu a ze stropu k němu pomalu klesá kyvadlo s ocelovým ostřím. Zachrání se tak, že popruh natře zbytky jídla a krysy ho přehryžou. Tehdy se kovové stěny cely rozžhaví, začnou se svírat a tlačí ho k jámě. V poslední chvíli ho zachytí generál Lasalle, protože do Toleda vstoupilo francouzské vojsko.
- Hlavní myšlenka: Naděje a vůle žít člověka neopouštějí ani v nejhorším postavení.
- Můj názor a hodnocení: (sem napište, která ze tří zkoušek na vás zapůsobila nejvíc a proč)
Časté otázky
Kolik má Jáma a kyvadlo stran? V našem vydání 18 stran. Povídka nemá kapitoly a dá se přečíst na jedno posezení.
Jak Jáma a kyvadlo končí? Záchranou v poslední chvíli. Rozžhavené stěny zatlačí vězně až na okraj jámy. Když do ní ve mdlobách padá, stěny se rozběhnou zpět a zachytí ho generál Lasalle. Do Toleda vstoupilo francouzské vojsko a inkvizice padla do rukou svých nepřátel.
Za co byl vypravěč odsouzen? To text neříká. Dozvíme se jen, že ho inkvizice pokládá za kacíře, tedy za člověka, který se odchýlil od církevního učení. Poea nezajímá vina, ale strach odsouzeného.
Co symbolizují jáma a kyvadlo? Jáma je neznámo a peklo, smrt, které se vězeň bojí nejvíc. Kyvadlo je čas, který neúprosně odměřuje zbývající život.
Co vypravěč uviděl v jámě? Nevíme. Když záře osvětlí vnitřek jámy, vypravěč s výkřikem uskočí a rozpláče se, ale co viděl, neřekne. Poe nechává hrůzu na představivosti čtenáře.
Je povídka podle skutečné události? Ne, děj je vymyšlený a cela s kyvadlem a pohyblivými stěnami je dílem autorovy fantazie. Skutečné je jen pozadí: inkvizice ve Španělsku opravdu působila, generál Lasalle byl skutečný francouzský generál a francouzské vojsko v roce 1808 do Toleda opravdu vstoupilo.
Hodí se Jáma a kyvadlo k maturitě a do čtenářského deníku? Ano. Je krátká, má jednu postavu, jedno místo a jasnou stavbu tří zkoušek, takže se dobře vypráví i rozebírá. Ve školním seznamu si jen ověřte, jestli tam povídka není uvedena jako součást výboru Poeových povídek.