Kapitánská dcerka

„Čest si chraň od mládí.“

S tímto otcovým požehnáním odchází sedmnáctiletý Pjotr Griňov sloužit do armády. Místo do Petrohradu a gardy ho však otec pošle do Bělogorské pevnosti na okraji orenburské stepi, kde je pár starých vojáků, jedno dělo a kapitán Mironov s rázně jednající manželkou a tichou dcerou Mášou. Cestou ve sněhové vánici je se starým sluhou Saveličem zachrání neznámý poutník, kterému Pjotr z vděčnosti daruje svůj zaječí kožíšek.

O rok později se ten poutník vrátí v čele povstání, které otřásá celou říší. Jmenuje se Jemeljan Pugačov a vydává se za cara. Pjotr miluje Mášu, nenávidí zrádce Švabrina a stojí před volbou mezi přísahou a životem.

Kapitánská dcerka (1836) je poslední velká próza Alexandra Puškina, napsaná krátce před jeho smrtí. Puškin v ní čerpal z vlastního výzkumu Pugačovova povstání.

Krátký historický román o cti, lásce a milosti v časech vzpoury.