Berenice

Zuby. Viděl jsem jen zuby.

Egaeus vyrůstá v knihovně starého rodu a trpí zvláštní nemocí: jeho mysl se umí na celé hodiny přilepit k jediné drobnosti. K okraji stránky, ke stínu na zdi, k plamínku svíce. Svět okolo zmizí.

Berenice bývala krásná. Jeho sestřenice, lehká jako vánek, plná života. Pak přišla nemoc, která ji měnila v cizí bytost, a s ní záchvaty podobné smrti. A přesto se s ní Egaeus rozhodne oženit.

Jednoho odpoledne se Berenice usměje. A on uvidí její zuby. Bílé, dokonalé, nesnesitelné. Od té chvíle je vidí všude a ví, že nebude mít klid, dokud je nebude mít.

Berenice patří k nejtemnějším povídkám, jaké Edgar Allan Poe napsal. Už jeho současníkům se zdála příliš. Příběh o posedlosti, která si nevšimne, že překročila hrob.

Klasika z roku 1835. Krátké čtení, které se nedá odvidět.