Landorův domek

Nejkrásnější kousek země, jaký kdy viděl.

Poutník se na pěší toulce státem New York s ubývajícím dnem ztratí. Hledá cestu do nejbližší vesnice a místo ní najde údolí, jaké nikdy předtím neviděl. Tráva jako zelený samet, jezírko s jediným ostrůvkem, ticho, ve kterém je slyšet vlastní dech.

A uprostřed toho všeho dům. Žádný honosný zámek, jen drobný domek, který jako by vyrostl ze země spolu se stromy. Každé okno, každý stín a každý kámen sedí přesně tam, kde má být.

Jedna z posledních Poeových próz je oslavou krásy, klidu a místa, kde se dá žít. Protějšek k Panství Arnheim, tentokrát bez milionů, zato s duší. Na konci čeká postava, kterou Poe napsal jako vzpomínku na ženy, které miloval.