Zvony novoroční

„Nic dobrého v nás není. Rodíme se zlí!“

Londýn, poslední den v roce. U kostelních dveří čeká na práci starý nosič Toby Veck, kterému nikdo neřekne jinak než Trotty, a poslouchá zvony ve věži. Vždycky mu dodávaly kuráž. Dcera Meg mu přinese oběd a radostnou zprávu: na Nový rok si chce vzít mladého kováře Richarda.

Vtom se u nich zastaví několik vážených pánů. Radní Cute se chystá „Zatrhnout“ všechny řeči o bídě a pan Filer Tobymu vypočítá, že svými dršťkami bere jídlo od úst vdovám a sirotkům. Toby, který v novinách čte jen o zločinech chudých, začne věřit, že lidé jako on jsou zlí od narození. V noci ho zvony zavolají do věže a ukážou mu, kam taková víra vede.

Zvony novoroční jsou druhou z Dickensových vánočních knih. Psal je na podzim 1844 v Janově, kde k němu doléhaly zvony tamních kostelů. Jsou ostřejší než Vánoční koleda: v radním Cutovi a panu Filerovi si Dickens bez slitování vzal na mušku pány, kteří o chudých rozhodovali od stolu. V prosinci se kvůli nim vrátil do Londýna, aby je předčítal přátelům.

Příběh na silvestrovskou noc, v novém překladu.