Stroj času

Jeden večer v Richmondu, sklenka v ruce a hostitel, který tvrdí, že se dá cestovat časem stejně jako prostorem.

Hosté se usmívají. O týden později přijde Cestovatel v čase na vlastní večeři pozdě, zaprášený, kulhající a hladový jako vlk. A začne vyprávět, kde byl: v roce osm set dva tisíce sedm set jedna, ve světě tichých zahrad, rozpadlých paláců a drobných, krásných lidí, kteří nepracují a zdánlivě se ničeho nebojí.

Ten ráj má ale i podzemí. Eloiové se bojí tmy a Cestovatel brzy zjistí proč. Pod zemí žijí Morlokové a s nimi i odpověď na otázku, kam vede lidstvo rozdělené na ty nahoře a ty dole.

Stroj času (1895) byl první román H. G. Wellse a kniha, která dala cestování časem stroj i jméno. Pod dobrodružstvím je zároveň chladný pohled na třídně rozdělenou společnost jeho doby.

Krátký román, po kterém se na budoucnost už nedá dívat stejně.