📦 Co získáte
„Poslouchej,“ řekl Démon a položil mi ruku na hlavu
Pustý kraj v Libyi na březích řeky Zaire. Voda má barvu šafránu a neteče k moři, jen se chvěje pod rudým okem slunce. Obrovské lekníny vzdychají jeden k druhému, prales se kymácí, ačkoli nefouká vítr, a z větví kape rosa. Na břehu stojí šedá skála a v měsíčním světle je na ní vytesáno jediné slovo.
Na vrcholu skály stojí muž v římské tóze, s čelem plným starostí a s touhou po samotě. Démon, který příběh vypráví, ho z úkrytu mezi lekníny pozoruje a zkouší, co ho zlomí. Přivolá hrochy, aby řvali. Přivolá bouři. Muž se chvěje, ale zůstává. A tak Démon sáhne po poslední kletbě.
Ticho je báseň v próze: pár stran, které se čtou nahlas, s opakováními jako ve staré orientální legendě. Poe ho otiskl roku 1838, rok před Zánikem domu Usherů, a je v něm už celý jeho slovník: pustina, noc, hrob a strach, který nepřichází z hluku. V češtině vychází i jako Mlčení.
Co děsí víc než bouře a řev? Odpověď je v názvu. Jak k ní Poe dojde, stojí za těch pár minut.
